Jdi na obsah Jdi na menu
 


07.10.2007 10:57 - + Jede se na výstavu - trvalý odkaz

Po výstavě

Po návratu z výstavy si pes zaslouženě odpočívá. A my přemýšlíme, co dál. Sami už jsme jistě z tohoto prostředí poznali, jestli nás výstavy "chytly" nebo nás tam už nikdo nedostane. Tato rozhodnutí mohou být zbytečně unáhlená. Rozporuplné pocity nás hlavně přepadají, když špatně skončíme na první výstavě. Většinou to hodnotíme podle získané známky a posudku našeho psa. Každý má jiný žebříček spokojenosti. Někdo je nadšený, i když je jeho pes jen výborný bez pořadí a jiný, když nedostane CACe, je uražený na celý svět. Že je to závislé na mnoha okolnostech, si málokdy připustíme. Patří mezi ně třeba velikost a druh výstavy, množství a kvalita konkurence, ale také přísnost či shovívavost rozhodčího (to když se mu náš pes moc líbí, ale je špatně zvládnutý). Velký podíl na vítězství má samozřejmě předvedení psa. Někdy se můžeme snažit jak chceme, ale náš krasavec se prostě jen špatně vyspal a tak vyhrál pes méně pěkný, ale dobře naladěný. Potřebujeme-li výstavu k uchovnění psa a výstavám se věnovat nechceme, musíme tuto akci prostě přetrpět a snažit se psa co nejlépe předvést i přesto, že ocenění nebudou podle našich představ.

Získal-li pes nějaké ocenění, jistě nás to pobídne k další účasti na výstavách. Pokud to baví psa i nás, je to chvályhodné a dobrá reklama, jak pro slušného chovatele tak pro samotné plemeno. Na vyšších výstavách už musíme být připraveni na větší a zkušenou konkurenci. Ta má někdy i velmi ostré lokty. Po většinu roku budeme muset psa udržovat ve výstavní kondici, aby byl konkurence schopný. Počítejme s tím, že dříve nebo později se najde rozhodčí, kterému se náš pes nemusí líbit. Už to není ten dvouletý líbivý medvídek nebo se jen změnil typ vystavovaných psů, či subjektivní názor rozhodčího. Alespoň na toto musíme být do budoucna připraveni.

Pokud nejsme spokojení s oceněním našeho psa nebo jsme dokonce vůbec neuspěli, je čas zpytovat svědomí a zodpovědět si:

Poradili jsme se s chovatelem, jestli se náš pes vůbec hodí pro výstavy? Je-li z pracovní linie, těžko se vyrovná ryze výstavním typům. Když jsme si kupovali štěně, žádné výstavy jsme možná neplánovali a s chovatelem jsme to ani nekonzultovali. Pro příště - pokud se budeme chtít věnovat výstavám, zadáme si štěňátko z výstavní linie nebo se alespoň poradíme s chovatelem jaké štěně si vybrat.

Nepodcenili jsme přípravu psa nebo jeho kondici a úpravu?

Máme sice velmi pěkného pejska dokonce výstavního typu, ale co až rozhodčí zjistí, že mu chybí zub nebo má špatný skus? Málo jsme se informovali u našeho chovatele, jaké nedostatky našeho psa budou na výstavě tolerovány. Vše si usnadníme, když absolvujeme svod nebo ho alespoň předvedeme chovateli (jestli má o to zájem). Seriózní chovatel nás nebude ujišťovat o tom, že jsme si vybrali právě onoho budoucího šampiona. Nemůže nám zaručit, že při dalším vývoji se vady nevyskytnou, i když jsou jeho předci bezvadní a s mnoha tituly.

Jestli pes byl neposouzen nebo dostal horší známku pro momentální indispozici jako je třeba kulhání nebo silné vylínání, je to naše chyba a měli jsme včas odstoupit. Také na povaze se dá do budoucna zapracovat tak, aby pes získal lepší známku. Pokud má však pes např. zjevnou genetickou vadu nebo i získanou (viditelně mu chybí kousek ucha), která ho vyřadí z posuzování, bude lépe o účasti na dalších výstavách už neuvažovat. Nemusí to znamenat, že nebude vhodný k chovu, to se rozhoduje na bonitaci či výběrové výstavě.

Příliš jsme spěchali a náš pes ještě není "hotový" . I v plemeni jsou rozdíly a náš pes může být pozdnější typ. Proti ostatním ve své třídě byl např. více nohatý a málo mohutný, a rozhodčímu se samozřejmě líbili ti druzí, dobře vyvinutí. Po výstavách s ním můžeme chodit i dále a doufat, že jinde bude menší konkurence a jiný rozhodčí. Nebo raději pár let počkat, až bude mít ty správné proporce. Pes se však růstem může změnit i k horšímu. Krmením a sportem toho můžeme hodně ovlivnit, ale některé genetické dispozice jsou psovi dané.

Psa výstavy "nebaví" a s tím asi moc nenaděláme. Dlouhé čekání, někdy nepříjemné počasí nebo prostředí a zážitky znechutí někdy i vystavovatele. Může to být tím, že pes je poprvé na výstavě a neví, co ho čeká. Musíme vymyslet něco zajímavého, čím bychom ho zabavili - hrát si s ním, dát mu něco dobrého ke kousání nebo se s ním jen jak to jde, procházet na klidném místě. Někteří psi tuto dobu prospí, ale jiní jsou stále ve střehu, a když nejsou zvyklí a mají nastoupit do kruhu - jsou už unavení a špatně se předvedou. Chová-li se pes takto i na páté výstavě smíříme se s tím, že asi nebudeme mít výstavního nadšence. I na cestování musíme psa zvykat, aby se celou výstavu nemusel vzpamatovávat z naší jízdy. Možná jsme podcenili právě přípravu na cestování.

Odradit nás může i rozhodčí svými výroky. Většinou však býváme zbytečně vztahovační a někdy i ješitní. Pes vylínal a teď jsou na něm vidět všechny nedostatky, ale nám to přece nevadí. Když má srst, je pěkný. To si myslíme my. Buďme však soudní. Jsme na výstavě a pes by měl být opravdu výstavní. Někdy i drobná výtka od rozhodčího může změnit náš pohled na psa. Tak jsme se těšili na vítěze a nyní jsme rádi, že jsme dostali velmi dobrou. Nevraživě se díváme na našeho nepovedeného miláčka, který by při troše trpělivosti byl za pár let možná právě tím šampionem.
Někteří zkušení vystavovatelé by nám řekli, kolika se museli účastnit výstav, aby získali potřebné tituly. Budeme-li chtít uspět, nezbývá nám nic jiného, než se k nim přidat. Jen menšina psů má to štěstí, že získají vítězství hned na první výstavě.

Nikde také není napsáno, že pokud se pes nelíbil rozhodčímu u kterého jsme byli, nebude se líbit jinému. Hodně začínajících chovatelů zná zklamání z první výstavy. Když se pak shodou okolností dostali k jinému rozhodčímu, byli mile překvapeni udělením nejvyšších titulů. Nejdříve musíme srovnat několik posudků od různých rozhodčích, abychom mohli zhodnotit našeho psa. Proto jestli je náš pes pěkný a ověřili jsme si to na svodu či bonitaci, neměli bychom to vzdávat a klidně se účastnit dalších výstav.

A co se psem, který na výstavě neprošel? Zavzpomínáme, proč jsme si našeho pejska pořídili. Chtěli jsme psího kamaráda a nechali se zlákat známým, který má také psa, netušíc co nás na výstavě čeká? Chtěli jsme ho pro výcvik a protože nemá vadu, která by mu v tom vadila, jsme vlastně spokojení. Pokud se nám pejsek povede, tak někdy jen z donucení chovatele ho uchovníme. Jestli ne, jistě se bez nás ten chov i výstavy obejdou, a že je to nákladný koníček, to nám potvrdí nejeden chovatel.
Pokud jsme však měli chovatelské a výstavní ambice a teď jsme příliš zklamaní, udělali jsme zásadní chybu. Možná jsme si vybrali plemeno, na které jsou kladené přísnější nároky. Jestli chceme mít větší záruky, musíme si pořídit odrostlé štěně (které má např. už vyměněné zuby) nebo dospělého či dokonce už uchovněného šampiona. Za tuto jistotu však většinou zaplatíme podstatně vyšší částku, než jakou jsme dali za štěně. Většina z nás chce mít štěňátko odmalička - jsou více roztomilá, lépe si zvykají atd. Musíme však počítat s tím, že štěně je živý tvor a během svého růstu se může vyvíjet různě, i když má určité předpoklady po svých rodičích.
Teď řešíme, co s naším nepovedeným kamarádem. Určitě mu nebude vadit, když mu pořídíme nadějnějšího kamaráda a jemu najdeme jinou životní náplň, než je sbírání titulů na výstavách. Nebo svou výstavní kariéru odložíme a pořídíme si nástupce až náš první pes zestárne. Mezi tím třeba můžeme pomáhat s výstavami jinému chovateli. Nejposlednějším řešením je najít mu nového, hodného a méně náročného pána, který ho bude mít rád i s jeho nedostatky.
07.10.2007 10:56 - + Jede se na výstavu - trvalý odkaz

Na výstavě

Než se dostaneme do osídlené oblasti - města nebo vesnice, kde se akce koná, pokusíme se ještě na klidnějším místě, někde při cestě, psa důkladně vyvenčit. Samozřejmě ho musíme hlídat, aby nezmizel někam za zvěří nebo se neprohnal bodláčím.

Zvládli jsme cestu a teď nás čeká u vstupní brány veterinární kontrola, kde nám většinou po předložení vstupního listu předají nadepsaný posudkový list, diplom, katalog, číslo a někdy i malou pozornost pro psa - na uvítanou. Jak dlouho trvá přejímka psů nebo kdy začíná posuzování už víme z propozic, kde je uveden program a někdy tam také bývá napsáno, kdo bude našeho psa posuzovat - tedy jména rozhodčích (změna však bývá vyhrazena).

V katalogu nebo na tabuli s rozpisem si zjistíme číslo kruhu, případně jeho umístění - záleží na velikosti výstavy. Počítáme s tím, že kruh může být umístěný venku i v hale a hlavně v ní to může být pro psa stresující prostředí - vše se tam více ozývá. Našeho nováčka to může vyvést z konceptu tak, že nebude schopen se předvést. To je jedno z rizik větších výstav. Ihned se vydáme na určené místo. Na tabuli umístěné u vstupu do kruhu si najdeme, kdy bude naše plemeno posuzované a u vyšších typů pak i časový rozvrh. Podle toho se také dále zařídíme. Měli bychom psa vyvenčit a potom si najít klidné místo u kruhu, kde budeme vidět na vystavované psy a uslyšíme volání vedoucího kruhu. V lepším případě pak komentář rozhodčího k předvedenému psu. Ti, kteří psa na výstavě doupravují si musí zjistit, kde je možné si postavit stůl. Pokud jsme to neudělali doteď, tak dáme psu napít a dopřejeme mu krátký odpočinek. Záleží na tom, kolik času máme do posuzování. Také si připevníme na viditelné místo číslo a psovi nejlépe na horní konec vodítka, aby ho nerušilo.

Než nás zavolají do kruhu, musíme psa náležitě "probudit". Záleží na jeho povaze a temperamentu, jak dlouhou dobu budeme potřebovat. Rychle se s ním projdeme. Zkusíme pár jednoduchých cviků nebo si s ním pohrajeme s jeho hračkou, či ho motivujeme pamlskem. Stále sledujeme dění v kruhu. Někteří psi se nemusí dostavit, a tak posuzování může probíhat nečekaně rychle. Vedoucí kruhu naše číslo sice několikrát zavolá, ale pak už se na nikoho nečeká. Stále si musíme připomínat, že ať se bude dít cokoliv, musíme vše brát s nadhledem. Jedná se přece o naše hobby a kvůli tomu, že se pes nepředvedl mu nezkazíme zbytek dne v horším případě života. Někteří vystavovatelé se mohou chovat i velmi netolerantně, ale když pak udělá chybu jejich pes neví, čím by ji zamluvili. Najdou se naopak i takoví, kteří rádi poradí nebo i pomohou.

Jakmile je vyhlášena naše třída a postupně všechna čísla, nastupujeme do kruhu. V něm u zapisovacího stolu předáme průkaz původu s diplomem a posudkovým listem, pokud ho tam už nemají. Potom se zařadíme mezi ostatní podle katalogového čísla. Každý rozhodčí má svůj postup posuzování. Většina jich nejdříve u všech zkontroluje skus, úplnost chrupu, tetovací čísla apod. Už tady se pozná jak jsme trénovali. Nestydíme se psa začátečníka tiše pochválit, pokud prohlídka proběhne bez potíží. Pokud však z nás ucítí nervozitu, může sám znejistět a začít se třeba i bránit. Podle povahy ho buď rychle uklidníme nebo mu přísně domluvíme. Každopádně se nesmíme uchýlit k žádným fyzickým trestům.

Pak rozhodčí zhodnotí pohyb všech psů. Zdá-li se nám pes už teď unavený, povzbudíme ho jeho hračkou, pamlskem a při pohybu ho povzbuzujeme (aby to však neslyšeli všichni kolem). Rozdivočeného psa usměrníme alespoň odpovídajícími příkazy a posuňky - většinou se jedná o štěňata a mladé psy. Někteří rozhodčí to řeší i tak, že nechají tyto divochy ze začátku vyběhat, aby se trochu zklidnili. Zvolíme správný rytmus, aby pes lehce klusal. Pokud je pes před námi příliš blízko, klušeme více u vnějšího okraje. Vedeme ho od sebe na délku lokte a stále ho sledujeme. Po té rozhodčí většinou vyhlásí pořadí a zadá i známky. Jestli se nám navržená známka nelíbí, můžeme ještě včas odstoupit bez posouzení.

Podle čísel pak rozhodčí posoudí každého psa zvlášť. Psa před rozhodčím uvedeme do správného postoje. Předvádíme-li ho volně a nestojí-li zrovna ideálně, nebojíme se s ním obejít malý kroužek a znovu se vrátit na původní místo. Po dobu samotného posuzování by měl stát jak nejlépe umí a relativně v klidu. Jeho pozornost zvýšíme např. tichým "kočička", malou hračkou v dlani nebo pamlskem. Postupujeme tak, abychom nerušili práci rozhodčího. Malá plemena postavíme pokud možno na stůl co nejdříve, abychom je mohli včas upravit do potřebného postoje. Znovu také budeme psa předvádět v pohybu a to tam i zpět nebo do trojúhelníku.

Po posouzení všech psů ve třídě, pak rozhodčí určí pořadí a případně vítěze ( někdy ještě pro správný přehled si nechá všechny psy znovu předvést v pohybu). Při odchodu z kruhu pak dostaneme zpět průkaz původu, posudkový list, diplom s oceněním a stužku či kokardu, jejíž barva odpovídá zadané známce, ocenění nebo získanému titulu.

Ve třídě dorostu:
  • velmi nadějný - žlutá stužka
  • nadějný - bílá

    Ve třídě mladých, otevřené, pracovní, vítězů nebo šampionů, veteránů:
  • výborný - modrá
  • velmi dobrý - červená
  • dobrý - zelená
  • dostatečný - fialová

    Pokud jsme získali nějaké vítězství, zatím se předčasně neradujeme a počítáme raději s tím, že se do kruhu budeme muset i několikrát vrátit, když budeme bojovat o další tituly.

    Pokud náš pes neuspěl, tak, jak jsme si představovali, nemůžeme proti posudku rozhodčího podat protest. To lze jen z formálních důvodů, tedy např. při porušení výstavního řádu (pes je zařazený v jiné třídě, než do které patří). Pokusíme se bez hlasitého komentáře překousnout náš nesouhlas a vzít to sportovně. Je to někdy těžké, zvlášť když se některá konkurence zjevně tváří pobaveně, ale musíme si znovu připomínat - je to jen hra. I na tyto "vystavovatele" jednou dojde. A pokud se nám zdál rozhodčí opravdu zaujatý, příště se zkusíme přihlásit na jiné výstavě k jinému.

    Na větších výstavách pak po posuzování probíhají další soutěže jako např. mladý vystavovatel, nejkrásnější pár nebo soutěž chovatelských skupin (podmínky k přihlášení jsou na běžné přihlášce). Na závěr se pak vybírá nejkrásnější pes skupiny a potom celé výstavy. Pokud máme takového adepta, není jen slušností, ale i povinností zůstat až dokonce výstavy. Někdy je toto upozornění i na přihlášce a svým podpisem tak potvrzujeme, že s těmito podmínkami souhlasíme. Proto musíme počítat s tím, že výstava je záležitost min. na celý den a neplánovat si na zpáteční cestu třeba návštěvu příbuzných.

    Ať už jsme se stali vítězi nebo poraženými, na každé výstavě můžeme získat spoustu nových zkušeností nebo i přátel. Záleží jen na nás, jak tuto akci zhodnotíme.
  • 07.10.2007 10:56 - + Jede se na výstavu - trvalý odkaz

    Před výstavou 2

    Po odeslání přihlášky znovu zkontrolujeme očkovací průkaz. Očkování proti vzteklině a dalším infekčním chorobám musí být provedeno nejméně 1 měsíc před termínem výstavy, ale přitom nesmí být starší než 1 rok. Před výstavou budeme potřebovat osvědčení od našeho veterináře, že je pes zdravý, nepochází z místa kde je karanténa, a že je očkovaný. Toto nám většinou zaznamená přímo do očkovacího průkazu. Zápis musí být čerstvý, nanejvýš tři dny před výstavou.

    Pokud jsme se do této doby moc nevěnovali se psem výstavnímu výcviku, pak nastala doba, abychom se pokusili ještě všechno dohnat. Pohyb v kruhu, výstavní postoj, prohlídku chrupu, tetování v uchu, u psů kontrola pohlavních orgánů. Je třeba, aby si pes zvykl také na prohmatání celého těla - u plemen s hustou srstí. Měli bychom trénovat i v různém prostředí s cizími lidmi, to se týká hlavně bázlivějších nebo agresivnějších psů. Pokud se rozhodneme psa vystavovat na výstavním vodítku nebo postroji (například špicové), musíme ho na ně zvykat co nejdříve. Vzpomenout si pak na výstavě, že předvedení na "předváděčce" by bylo efektnější nám může zkomplikovat celé předvedení i nepříznivě ovlivnit hodnocení našeho psa. Psa také můžeme předvádět na tenkém obojku a vodítku.

    Podle plemene si musíme ohlídat i vhodnou úpravu psa ve správném termínu a případně se domluvit s odborníkem. To už ale jistě známe, už když jsme si vyhlédli naše plemeno a poučeni od chovatele si štěňátko nesli domů. Plemena např. s hrubou nebo delší jemnou srstí je vhodné koupat asi 14 dní před akcí. I když jsou dnes k dostání velmi kvalitní přípravky na ošetření srsti, mohla by se stát příliš otevřená nebo rozevlátá. Chystáme-li se na více výstav za sebou, měli bychom zhodnotit jejich význam, abychom psa nemuseli příliš často koupat a ničit mu tak srst i kůži. V tom případě rozhodně zvolíme šetrnější přípravky jako je např. suchý šampon. Před samotnou výstavou psa důkladně rozčešeme a vykartáčujeme.

    Nezapomeneme nechat psovi, pokud to potřebuje, odstranit zubní kámen, zkrátit drápky a vyčistit mu zuby a uši - nečistoty v uších mohou způsobit i jich špatné nesení a tetování (pokud ho má pes v uchu) musí být také čitelné. Některým plemenům se v uších vytrhávají chloupky. Jestli má pes delší srst na tlapkách, pro lepší dojem mu ji můžeme přiměřeně zastřihnout, záleží však na tvaru tlapky.
    Budeme se snažit na psa dohlížet, aby se zbytečně nezranil. Takové sešité ucho, ze kterého ještě koukají nitě může být oprávněným důvodem k neposouzení psa. Dokonce stačí i jizva, aby měl pes horší hodnocení.

    Potřeby na výstavu. Stůl s ostatními potřebami (pro psa, který se upravuje stříháním, trimováním apod.), kartáče, při nepřízni počasí ručník. Dále náhubek, misku na vodu a podložku na ležení. Pokud psa chceme přepravovat ve výstavní kleci nebo přepravce, měl by být na ni samozřejmě zvyklý. Ta musí mít odpovídající velikost a stává se pro něj bezpečným útočištěm v tom velkém výstavním shonu. Pro vystavovatele je vhodná rozkládací stolička či židle (čekání na posouzení může být někdy velmi zdlouhavé). Nějakou tu korunu nám ušetří, vezmeme-li si vlastní občerstvení. Můžeme si vzít i náhradní vodítko, ale většinou na všech výstavách je u prodejních stánků velký výběr všech druhů vodítek.

    Zvolit bychom měli i správné oblečení. Nemělo by být ani příliš vyzývavé ani zanedbané, ale musí být pohodlné. Barvu bychom měli volit přiměřeně kontrastní s barvou našeho psa. Není vhodné se sladit s barvou psa, potom např. černý pes při předvedení či focení téměř splývá s černým kompletem svého pána a nejsou jasně vidět jeho proporce (tedy toho psa). Záleží kde a za jakého počasí se výstava koná. Důležitý je i typ výstavy. Zatímco na oblastní výstavě nám sportovní oblečení nikdo nebude zazlívat, na evropské bychom měli být už téměř ve společenském oděvu - rozhodující však je i předváděné plemeno. Důležitá je elegantní, ale pohodlná sportovní obuv, která neohrozí zdraví psa ani jeho vystavovatele (nebezpečné jsou pro oba vysoké podpatky). Oděv bychom měli volit s kapsami, abychom měli kam schovat pamlsky, hračku nebo menší kartáč na rychlé doupravení psa v kruhu (když se rozhodčí nedívá). Také lze použít malou pasovou taštičku - ledvinku. Nesmíme zapomenout, že vystavujeme "psa" a tak musíme počítat i s otisknutými tlapkami nebo chlupy na našem oblečení.

    Součástí výstavy je také cesta na ni. Většinou překonáváme poměrně dlouhé vzdálenosti. Pokud pes není zvyklý cestovat, měli bychom ho před výstavou co nejčastěji brát sebou na cesty, aby si zvykl na cestování autem příp. jinými dopravními prostředky. Cestu si dopředu naplánujeme, abychom pak zbytečným blouděním neztráceli čas. I přes dobrou znalost trasy bychom si měli dát určitou časovou rezervu pro případ poruchy, objížďky nebo na přestávky pro venčení psa. Pokud přijedeme na výstavu pozdě a naše plemeno již bylo posouzené a byly již zadané i tituly, rozhodčí má právo odmítnout našeho psa posoudit. Nápadité je používat autoatlas s fólií a na ni si speciálním zvýrazňovačem vyznačit celou trasu. Někdy se také vyplatí zajistit si nocleh a přijet na výstavu o den dříve, abychom do druhého dne zregenerovali své síly. Zejména v tom případě, když pes velmi špatně snáší cestování nebo musíme-li překonat velkou vzdálenost. Totéž dělají i zkušení vystavovatelé když vědí, že je výstava vícedenní a mají adepta na vyšší výstavní. Pokud se totiž vystavuje pes první den a postupuje do závěrečných soutěží, musí většinou vydržet i do druhého dne, kdy se konají. Ostatní většinou shání ubytování na poslední chvíli, což může být problém.

    Večer před výstavou nakrmíme psa raději o něco dříve a hlavně nezkoušíme žádné nové krmivo - aby snad měl více energie apod. Zažívací problémy by mohli zkomplikovat nejen cestu, ale i samotné vystavování.

    Doklady bereme nejen svoje, ale hlavně vystavovaného psa - tedy průkaz původu, očkovací průkaz z potvrzením, vstupní list (pokud ho pořadatel posílá) a pro jistotu složenku o zaplacení výstavního poplatku nebo její kopii, do zahraničí pak odpovídající další doklady dle požadavků země.
    Před výstavou bychom měli znovu zhodnotit kondici našeho psa, poradit se např. s chovatelem, abychom pak nebyli zbytečně zklamaní, jen proto, že nám bylo líto nevyužít výstavní poplatek. Jet stovky kilometrů, aby se tam člověk dozvěděl: "…že pes přece není správně v srsti, tak proč ho vystavujete?…", je jen zbytečným plýtváním pohonných hmot.
    07.10.2007 10:55 - + Jede se na výstavu - trvalý odkaz

    Před výstavou

    Pár základních informací hlavně pro ty, kteří se rozhodli jít poprvé se svým psem na tuto akci
    Termíny výstav
    Ty si můžeme zjistit v odborných časopisech, které vychází na začátku roku (celý kalendář vyšších i nižších typů výstav), na našich stránkách nebo přímo na stránkách ČMKU. Některé termíny jsou připomínané i během roku, ale pokud si sled výstav chceme alespoň trochu naplánovat, měli bychom znát jejich termíny co nejdříve. Jsou to výstavy pořádané pod FCI. Proto by náš pes měl být zapsaný v některé z plemenných knih uznávaných touto organizací. Pečlivě si prostudujeme celý kalendář. Vybrané výstavy si označíme a u těch, které se konají nejdříve, si napíšeme o přihlášky. U každého termínu je zveřejněn kontakt na organizátora. Někde bývá i přímo napsáno, do kdy je uzávěrka přihlášek Nemá žádný smysl psát si o přihlášku, když se výstava koná už za měsíc.

    Uzávěrky bývají asi dva měsíce před výstavou. Hlavně u větších výstav. Ty mají většinou uzávěrky dvě, ale u té druhé musíme počítat s vyšším poplatkem. Při výběru výstavy si musíme dát pozor, abychom vybrali tu správnou pro plemeno našeho psa. Například výstavy pořádané pod ČMKJ (Českomoravská kynologická jednota) jsou určené hlavně pro lovecké psy. To však záleží na pořadateli. Proto, když si nejsme jistí, informujeme se přímo u něj. Na pozvánkách bývá obsazení plemen uvedeno - např. "pro všechna plemena", "všechna plemena mimo loveckých" nebo "jen pro společenská plemena". Termíny výstav a hlavně uzávěrek (pokud nám už přišly propozice) bychom si měli hned zapsat do kalendáře (pokud se do něj díváme).

    Než vyplníme přihlášku
    Vybrali jsme si pro začátek správný typ výstavy? Pokud začínáme my i náš pes, je vhodnější začít na menší výstavě - oblastní nebo krajské. Tam nebývá taková koncentrace zvířat a lidí. I prostředí je pro začínající dvojici přijatelnější. Nemusíme však ani dobře pořídit, jestliže si opatříme psa - ostříleného výstavního borce, ale ještě jsme se s ním nestačili sžít - nemaje žádných zkušeností z výstav. Naopak chovatel našeho psa (pokud se tam s ním sejdeme a je ochotný) nám může na větší výstavě poradit. Dokonce může psa i předvést, pokud si na to sami ještě netroufneme. Najmout si můžeme také profesionálního předváděče - handlera.

    Pokud se náš pes upravuje (střih, trimování apod.), musí se to dělat nějakou dobu před výstavou. Informoval nás chovatel o správné úpravě? Stihneme to, aby mu srst do výstavy ještě správně dorostla? Když ne, nic naplat, alespoň si včas domluvíme termín na další úpravu.

    Otázkou je, nebude-li náš huňatý medvídek v době výstavy silně vylínaný. To se týká hlavně plemen s delší hustou srstí, jako jsou například špicové nebo severská plemena. U jedinců jinak stejných kvalit může o vítězství rozhodovat právě toto. Nejeden majitel takového psa s vystavováním skončil právě kvůli tomu, že jeho pes nebyl zrovna "v srsti". Výhodu zde mají samozřejmě majitelé hladkosrstých plemen (ti ale naopak nemohou vhodnou úpravou skrýt některé menší chybičky v exteriéru psa).

    Spočítali jsme správně termín, aby naše fenka v době výstavy nehárala? Někdy je to až sázka do loterie, hlavně u nepravidelně hárajících fen. Háravé feny nemají na výstavu povolený vstup - ani ty přihlášené. Natož pak ve vyšším stupni březosti nebo feny kojící.

    Bude náš pes v kondici? Zejména sportovní psi nebo např. feny po štěňatech. Záleží jen na nás, jak se postaráme o výživu a pracovní náplň psa, abychom ho uvedli do výstavní kondice.

    Přihláška
    Všechny pokyny a podmínky jsou samozřejmě uvedené v ní. Měli bychom vědět skutečně přesný název našeho plemene. Zejména u těch plemen, u kterých se rozlišuje délka nebo barva srsti. Jednodušší to je, pokud jsme se svým psem absolvovali alespoň svod mladých. V průkazu původu bychom se měli dozvědět všechny informace potřebné k vyplnění přihlášky. Píšeme ji vždy čitelně a především u jména psa a chovatelské stanice důsledně rozlišujeme velká a malá písmena, aby jeho uvedení v katalogu bylo správné. Důležité je uvést správné zařazení do třídy podle věku našeho psa v den konání výstavy.

    Třídy:
      štěňat
      4 - 6 měsíců - tato třída bývá většinou uvedená na klubových nebo speciálních výstavách.

      dorostu
      6 - 9 měsíců

      mladých
      9 - 18 měsíců

      dospívajících
      15 - 24 měsíců - sem můžeme zařadit svého psa, pokud se nám zdá pro třídu otevřenou ještě málo vyspělý.

      otevřená
      od 15 měsíců

      pracovnívv
      od 15 měsíců - jedinci s odpovídající zkouškou z výkonu

      vítězů
      od 15 měsíců - jedinci s tituly národní nebo mezinárodní šampion krásy, případně národní nebo klubový vítěz.

      šampionů
      od 15 měsíců - na mezinárodních výstavách - jedinci s titulem mezinárodní šampion nebo šampion některé z členských zemí FCI.

      seniorů-veteránů
      od 8 let

      čestná
      od 15 měsíců - jedinci s tituly např. národní nebo mezinárodní šampion či národní nebo klubový vítěz nebo šampion. V této třídě je možné představit psa bez nároku na tituly i pořadí.

    Toto se týká většiny plemen, ale například německý ovčák má rozdělení tříd upravené. Vždy je to však uvedené na přihlášce.

    Přihlášku si po vyplnění ještě jednou pečlivě zkontrolujeme. Špatně nebo nečitelně vyplněná přihláška může být jedním z důvodů nepřijetí psa na výstavu nebo začátkem potíží a zklamání. Jestli si s něčím zásadním nevíme rady, chovatel našeho psa nám jistě rád poradí (pokud to bude v jeho silách).
    K přihlášce patří potvrzení o zaplacení výstavního poplatku (měli bychom mít jeho kopii nebo opis), fotokopie průkazu původu a podle třídy zařazení i kopie příslušných titulů nebo dokladů o složení zkoušky. Poplatky za další psy stejného majitele bývají nižší. Totéž bývá i ve třídě veteránů nebo dorostu. Přihlášku posíláme zásadně doporučeně, a to do termínu uzávěrky - rozhoduje razítko na podacím lístku. Na většině výstav organizátor potvrzuje písemně přijetí a to nejméně týden před jejím konáním. Tento doklad bývá zároveň i vstupním listem. Jestliže je zaslání potvrzení o přijetí na výstavu výslovně uvedeno v propozicích, do termínu výstavy zbývá už jen několik dnů a stále jsme nic neobdrželi, raději kontaktujeme pořadatele. Zbytečně bychom se pak na výstavě mohli dočkat nemilého překvapení nebo se až na místě dozvědět, že je zrušena.
    10.08.2007 11:46 - + Jede se na výstavu - trvalý odkaz

    Co s sebou na výstavu ?

    Výstava psů-co s sebou

    První podmínkou je PŘIHLÁŠKA.Najdeme si na Internetu nebo v kynologickém časopise termín výstavy a kontakt. Zavoláme nebo si napíšeme pro přihlášku a propozice. Většinou je důležité se přihlásit už dva měsíce předem. To je první uzávěrka a pak je ještě jedna uzávěrka a pak je to dražší. Poté musíme podle údajů v průkazu původu vyplnit přihlášku a spolu s jeho kopií a dokladem o zaplacení odeslat, nejlépe doporučeně, na uvedenou adresu. Je důležité mít originál o úhradě nebo jeho kopii a potvrzení z pošty v případě ztráty vaší obálky. Jen pes uvedený v katalogu smí být totiž na výstavě posouzen. Stane-li se náhodou někde chyba, i vámi nezaviněná, máte proti předloženému dokladu alespoň nárok na náhradu nemalého výstavního poplatku. U většiny vyšších výstav, není-li v propozicích uvedeno jinak, posílá ještě pořadatel zhruba dva týdny předem tzv. potvrzení o přijetí na výstavu. Toto potvrzení zároveň slouží jako vstupní list pro jednu osobu zdarma do areálu a také jako doklad k přejímce. Obecně platí, že výstavy se nesmějí zúčastnit háravé feny, feny v druhé polovině březosti, feny kojící, psi kupírovaní a psi po operativním zákroku za účelem odstranění exteriérové vady.

    Nejvýše tři dny před konáním výstavy navštívíme veterináře, který nám vystaví potvrzení, že pes je zdráv, řádně očkován a v místě bydliště se nevyskytuje nakažlivá choroba. Musíme počítat i s tím, že náš pobyt ve výstavním areálu se protáhne až do pozdního odpoledne a je tedy nutné sebe, ale především psa náležitě vybavit. Jak už jsem se zmiňovala dříve, zvolíme vhodný oděv a zejména obuv, psa dle požadavku příslušného plemene náležitě učešeme a upravíme a vyvenčíme.

    Teď shrnu vše potřebné, co se papírů týče. Tak je to VSTUPNÍ LIST NA VÝSTAVU(pokud jsme ho dostali poštou od pořadatele!), ORIGINÁL PRŮKAZU PŮVODU PSA(PP), VÝKONOSTNÍ KNÍŽKA(je přílohou PP), OČKOVACÍ PRŮKAZ nebo EUROPAS, eventuálně POTVRZENÍ O ZAPLACENÍ A ODESLÁNÍ PŘIHLÁŠKY.

    Potom musíme myslet na svého psa. Naprosto nezbytná je miska, láhev s vodou (i na cestu), oblíbená deka na zem nebo přepravní klec (je-li na ní pes zvyklý, je to ideální místo pro odpočinek), náhradní vodítko a obojek, výstavní vodítko, hřebeny na závěrečné úpravy, pamlsky a pro jistotu nějaký pytlík na úklid po svém miláčkovi. V případě extrémního horka není od věci ani něco na zastínění psa či hadřík na otírání pysků a čenichu či zchlazení hlavy. Velké teplo není radno podceňovat. Kdysi jistý pes na výstavě v pražské Chuchli následkem přehřátí zemřel a druhý den jsem se na téže výstavě stala svědkem situace, kdy náhle doslova zhroutil mohutný bernardýn. Tomu pomohla okamžitá sprcha hadicí okolo právě projíždějícího zavlažovacího vozu. Sami bychom se také měli vybavit kromě dobré nálady něčím k pití a malou svačinkou pro případ, že by nám situace nedovolovala si odskočit ke stánku. Není úplně od věci si vzít s sebou nějakou tu korunu navíc, protože v areálu výstavy je možné si od různých reklamních předmětů, samolepek, klíčenek a triček s vyobrazením našeho plemene zakoupit pro našeho psího kamaráda i různé výstavní a výcvikové pomůcky, hračky, pelíšky, pamlsky, vitamíny, krmení a kosmetiku. Sortiment bývá obvykle velmi pestrý.

    Výstavní vodítko je lehké a má být co nejméně vidět! Mělo by být spojením obojku a vodítka-jeden kus.