ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ
Žlázy s vnitřní sekrecí jsou soubory žlázových buněk, které tvoří samostatné orgány nebo to jsou buňky s endokrinní funkcí lokalizované v některých orgánech. Tyto žlázy nemají samostatné vývody. Produkují hormony, které se uvolňují do tkáňového moku a odtud přímo do krve, a ovlivňují při tom důležité životní funkce v organismu, jako je rozmnožování, vývoj a růst, látková výměna apod. Účinek hormonů úzce souvisí se správnou funkcí vegetativní nervové soustavy. Koordinační centra činnosti vegetativní nervové soustavy a žláz s vnitřní sekrecí jsou uložena v části mezimozku, zvané hypothalamus. Mezi žlázy s vnitřní sekrecí řadíme hypofýzu - podvěsek mozkový, brzlík, štítnou žlázu, nadledviny, slinivku břišní, a patří sem částí i varlata a vaječníky.
Hypofýza - podvěsek mozkový
Hypofýza patří k nejdůležitějším žlázám s vnitřní sekrecí, protože řídí a kontroluje stabilitu stavu funkční rovnováhy v činnosti všech orgánů. Je tedy prostředníkem mezi žlázami a řídícím centrem - hypothalamem. Je uložena v prohlubni klínové kosti na spodině mozku a sestává ze dvou rozdílných částí - adenohypofýzy a neurohypofýzy. Hormony adenohypofýzy působí na růst všech tkání těla, činnost mléčné žlázy, činnost pohlavních orgánů, nadledvin apod. Hormony neurohypofýzy ovlivňují stahování cév, kontrakce dělohy, vylučování moči či činnost střev.
Brzlík
Brzlík je žláznatý orgán, složený z jednotlivých lalůčků, podlouhlého tvaru a světle šedé barvy, uložený přední částí na dolním konci hrdla, z větší části v dutině hrudní. Největší je u štěňat, již 14 dní po narození se začíná zmenšovat, jeho poslední zbytky jsou však viditelné ještě ve druhém a třetím roce života psa. Brzlík ovlivňuje růst organismu a tlumí tvorbu pohlavních hormonů, má význam i při tvorbě lymfatického systému.
Štítná žláza
Štítná žláza leží na průdušnici, těsně za hrtanem. Je rozdělena na dva oválné laloky, spojené až 1 cm silným žláznatým můstkem. Štítná žláza má tmavočervenou barvu a je kryta světlým vazivovým pouzdrem. Je složena z folikulů, které obsahují tekutinu, zvanou koloid. Tato tekutina obsahuje hormony tyroxin a kalcitonin, které zasahují do metabolismu tuků, cukrů, bílkovin a minerálních látek a ovlivňují činnost orgánů.
Po stranách štítné žlázy jsou uložena čtyři příštitné žlázy, které vylučují parathormon, který má hlavní význam pro metabolismus vápníku v organismu - ovlivňuje jeho vstřebávání ve střevě, hladinu v krvi, ukládání v kostech a vylučování ledvinami.
Nadledviny
Nadledvina je párový orgán, uložený na předním okraji ledvin. Skládá se z kůry a dřeně, z nichž každá produkuje jiné hormony. V kůře nadledvin vznikají steroidní hormony, které mají významnou úlohu v metabolismu. Dřeň nadledvin produkuje hormony adrenalin a noradrenalin, které ovlivňují především vegetativní nervovou soustavu.
Slinivka břišní
Slinivka břišní - pankreas - je umístěna v záhybech dvanácterníku, a je charakterizována jako žláza s dvojí sekrecí, protože má jak exokrinní, tak endokrinní funkce. Slinivka vylučuje do krve hormon inzulín, který má význam pro udržování hladiny cukru v krvi a jeho metabolismus ve svalech.
Varle
Kromě spermií produkují varlata také hormon testosteron, který je vylučován do krve a řídí produkci spermií, má vliv na jejich životnost, ovlivňuje funkci přídatných pohlavních žláz, pohlavní chování apod.
Vaječník
Vaječník kromě produkce vajíček také vylučuje do krve několik hormonů, estrogeny a gestageny. Estrogeny vyvolávají změny při říji, podmiňují vznik pohlavních znaků a mají význam pro vývoj mléčné žlázy. Gestageny vznikající v období březosti podmiňují změny a procesy v organismu feny během březosti.
Hypofýza - podvěsek mozkový
Hypofýza patří k nejdůležitějším žlázám s vnitřní sekrecí, protože řídí a kontroluje stabilitu stavu funkční rovnováhy v činnosti všech orgánů. Je tedy prostředníkem mezi žlázami a řídícím centrem - hypothalamem. Je uložena v prohlubni klínové kosti na spodině mozku a sestává ze dvou rozdílných částí - adenohypofýzy a neurohypofýzy. Hormony adenohypofýzy působí na růst všech tkání těla, činnost mléčné žlázy, činnost pohlavních orgánů, nadledvin apod. Hormony neurohypofýzy ovlivňují stahování cév, kontrakce dělohy, vylučování moči či činnost střev.
Brzlík
Brzlík je žláznatý orgán, složený z jednotlivých lalůčků, podlouhlého tvaru a světle šedé barvy, uložený přední částí na dolním konci hrdla, z větší části v dutině hrudní. Největší je u štěňat, již 14 dní po narození se začíná zmenšovat, jeho poslední zbytky jsou však viditelné ještě ve druhém a třetím roce života psa. Brzlík ovlivňuje růst organismu a tlumí tvorbu pohlavních hormonů, má význam i při tvorbě lymfatického systému.
Štítná žláza
Štítná žláza leží na průdušnici, těsně za hrtanem. Je rozdělena na dva oválné laloky, spojené až 1 cm silným žláznatým můstkem. Štítná žláza má tmavočervenou barvu a je kryta světlým vazivovým pouzdrem. Je složena z folikulů, které obsahují tekutinu, zvanou koloid. Tato tekutina obsahuje hormony tyroxin a kalcitonin, které zasahují do metabolismu tuků, cukrů, bílkovin a minerálních látek a ovlivňují činnost orgánů.
Po stranách štítné žlázy jsou uložena čtyři příštitné žlázy, které vylučují parathormon, který má hlavní význam pro metabolismus vápníku v organismu - ovlivňuje jeho vstřebávání ve střevě, hladinu v krvi, ukládání v kostech a vylučování ledvinami.
Nadledviny
Nadledvina je párový orgán, uložený na předním okraji ledvin. Skládá se z kůry a dřeně, z nichž každá produkuje jiné hormony. V kůře nadledvin vznikají steroidní hormony, které mají významnou úlohu v metabolismu. Dřeň nadledvin produkuje hormony adrenalin a noradrenalin, které ovlivňují především vegetativní nervovou soustavu.
Slinivka břišní
Slinivka břišní - pankreas - je umístěna v záhybech dvanácterníku, a je charakterizována jako žláza s dvojí sekrecí, protože má jak exokrinní, tak endokrinní funkce. Slinivka vylučuje do krve hormon inzulín, který má význam pro udržování hladiny cukru v krvi a jeho metabolismus ve svalech.
Varle
Kromě spermií produkují varlata také hormon testosteron, který je vylučován do krve a řídí produkci spermií, má vliv na jejich životnost, ovlivňuje funkci přídatných pohlavních žláz, pohlavní chování apod.
Vaječník
Vaječník kromě produkce vajíček také vylučuje do krve několik hormonů, estrogeny a gestageny. Estrogeny vyvolávají změny při říji, podmiňují vznik pohlavních znaků a mají význam pro vývoj mléčné žlázy. Gestageny vznikající v období březosti podmiňují změny a procesy v organismu feny během březosti.
POHLAVNÍ ÚSTROJÍ
Pohlavní orgány jsou orgány, které jako jediné neslouží k zachování jedince, ale k zachování druhu. Je to ústrojí, které umožňuje rozmnožování a plození potomstva. Rozeznáváme dva rozdílné druhy pohlavního ústrojí, samčí a samičí. Hlavními funkcemi pohlavního ústrojí je produkce pohlavních buněk a hormonů, oplodnění a umožnění vývoje nového jedince v těle matky. Oplodnění znamená spojení samčí pohlavní buňky - spermie se samičí pohlavní buňkou - vajíčkem. K oplodnění dochází při páření. Orgány pohlavního ústrojí v průběhu pohlavního cyklu a v době březosti procházejí určitými změnami. Pokud je část nebo celé pohlavní ústrojí odstraněno, není ohrožen život jedince.
Samčí pohlavní ústrojí
Samčí pohlavní ústrojí se skládá z varlat, nadvarlat, chámovodů, přídatných pohlavních žláz a zevního pohlavního ústrojí, které tvoří pyj, předkožka a šourek.
Varlata jsou samčí pohlavní žlázy, které jsou uloženy v šourku. Vyvíjejí se v nich samčí pohlavní buňky - spermie, a vznikají zde i pohlavní hormony. Varle má téměř kulovitý tvar a v šourku je uloženo mírně šikmo. U štěňat jsou varlata uložena v dutině břišní, ve stáří 4 - 5 týdnů začínají postupně sestupovat do šourku. Plně sestouplá varlata by měl pes mít asi v 8. - 9. týdnu života. Součástí varlete je nadvarle, v něm se spermie shromažďují, a ukládají do zásoby, zde také dozrávají a získávají schopnost pohybu. Pokračování vývodného systému z nadvarlete do močového měchýře tvoří chámovod. V době ejakulace odvádí spermie a sekrety z varlat a přídatných pohlavních žláz do močové trubice, ústící na vrcholu pyje. Přídatné pohlavní žlázy produkují sekrety, které během ejakulace vytvářejí pro spermie příznivé prostředí. U psa je tvoří pouze prostata. Velikost prostaty závisí na plemenné příslušnosti a věku psa. Zevní pohlavní ústrojí sestává z pyje, předkožky a šourku. Šourek tvoří ochranný obal pro varlata a jeho vývodné cesty, a je uložen mezi stehny psa. Kůže šourku je tenká a tmavě pigmentovaná, slabě porostlá krátkými chlupy. Pyj je důležitý pro zavedení spermatu do pohlavního ústrojí samice. Umožňuje to jeho tvar a stavba. Má válcovitý tvar a velkých plemen psů dosahuje délky až 25 cm a šířky 2 - 3 cm. Sestává z kořene, těla a žaludu. V penisu je uložena močová trubice, kterou prochází moč a semeno, je vyztužen pyjovou kostí a jeho základem je topořivé těleso. Pyj je uložen v předkožce, která tvoří ochranné kožní pouzdro pyje.
Samičí pohlavní ústrojí
Samičí pohlavní ústrojí se skládá z vaječníků, vejcovodů, dělohy, pochvy a zevního pohlavního ústrojí, které tvoří poševní předsíň, močová trubice a vulva.
Vaječníky jsou samičí pohlavní žlázy vejčitého tvaru, uložené pod 3. - 4. bederním obratlem, jejich velikost záleží na plemeni, přibližně je vaječník 1 - 2 cm dlouhý a až 1,5 cm široký. Ve vaječnících se vytvářejí samičí pohlavní buňky - vajíčka a produkují pohlavní hormony. Na povrchu je vaječník z větší části kryt epitelem, pod kterým je bělavý obal, kolagenní vazivo, které pokrývá celý vaječník. Pod tímto obalem je vrstva, která obsahuje velké množství vaječných váčků - folikulů v různých vývojových stádiích. Vajíčka z vaječníků jsou přiváděna do dělohy vejcovody. Vejcovod je párová trubice z hladké svaloviny, uvnitř vystlaná epitelem, která je trychtýřovitě přiložena k vaječníku. Každý vejcovod ústí do jednoho děložního rohu, které se pak spojují do těla dělohy. Děloha je vystlaná bohatě žláznatou sliznicí, děložní stěnu tvoří svalovina. Hlavní funkcí dělohy je vytvoření vhodného prostředí pro vývoj plodu z oplozeného vajíčka. Zde se vyvíjí nový jedinec až do doby porodu. Děloha je zakončena děložním krčkem, který ústí do pochvy. Pochva je uložena v pánvi a spojuje dělohu s vulvou. Společně s vulvou slouží k zavedení penisu psa během kopulace. Pochva je tvořena hladkou svalovinou a uvnitř vystlaná sliznicí. Vzadu přechází v poševní předsíň, která končí poševním vchodem. Močová trubice ústí na rozhraní mezi pochvou a poševní předsíní. Vstup do pohlavní soustavy tvoří vulva, tvořená dvěma stydkými pysky.
Samčí pohlavní ústrojí
Samčí pohlavní ústrojí se skládá z varlat, nadvarlat, chámovodů, přídatných pohlavních žláz a zevního pohlavního ústrojí, které tvoří pyj, předkožka a šourek.
Varlata jsou samčí pohlavní žlázy, které jsou uloženy v šourku. Vyvíjejí se v nich samčí pohlavní buňky - spermie, a vznikají zde i pohlavní hormony. Varle má téměř kulovitý tvar a v šourku je uloženo mírně šikmo. U štěňat jsou varlata uložena v dutině břišní, ve stáří 4 - 5 týdnů začínají postupně sestupovat do šourku. Plně sestouplá varlata by měl pes mít asi v 8. - 9. týdnu života. Součástí varlete je nadvarle, v něm se spermie shromažďují, a ukládají do zásoby, zde také dozrávají a získávají schopnost pohybu. Pokračování vývodného systému z nadvarlete do močového měchýře tvoří chámovod. V době ejakulace odvádí spermie a sekrety z varlat a přídatných pohlavních žláz do močové trubice, ústící na vrcholu pyje. Přídatné pohlavní žlázy produkují sekrety, které během ejakulace vytvářejí pro spermie příznivé prostředí. U psa je tvoří pouze prostata. Velikost prostaty závisí na plemenné příslušnosti a věku psa. Zevní pohlavní ústrojí sestává z pyje, předkožky a šourku. Šourek tvoří ochranný obal pro varlata a jeho vývodné cesty, a je uložen mezi stehny psa. Kůže šourku je tenká a tmavě pigmentovaná, slabě porostlá krátkými chlupy. Pyj je důležitý pro zavedení spermatu do pohlavního ústrojí samice. Umožňuje to jeho tvar a stavba. Má válcovitý tvar a velkých plemen psů dosahuje délky až 25 cm a šířky 2 - 3 cm. Sestává z kořene, těla a žaludu. V penisu je uložena močová trubice, kterou prochází moč a semeno, je vyztužen pyjovou kostí a jeho základem je topořivé těleso. Pyj je uložen v předkožce, která tvoří ochranné kožní pouzdro pyje.
Samičí pohlavní ústrojí
Samičí pohlavní ústrojí se skládá z vaječníků, vejcovodů, dělohy, pochvy a zevního pohlavního ústrojí, které tvoří poševní předsíň, močová trubice a vulva.
Vaječníky jsou samičí pohlavní žlázy vejčitého tvaru, uložené pod 3. - 4. bederním obratlem, jejich velikost záleží na plemeni, přibližně je vaječník 1 - 2 cm dlouhý a až 1,5 cm široký. Ve vaječnících se vytvářejí samičí pohlavní buňky - vajíčka a produkují pohlavní hormony. Na povrchu je vaječník z větší části kryt epitelem, pod kterým je bělavý obal, kolagenní vazivo, které pokrývá celý vaječník. Pod tímto obalem je vrstva, která obsahuje velké množství vaječných váčků - folikulů v různých vývojových stádiích. Vajíčka z vaječníků jsou přiváděna do dělohy vejcovody. Vejcovod je párová trubice z hladké svaloviny, uvnitř vystlaná epitelem, která je trychtýřovitě přiložena k vaječníku. Každý vejcovod ústí do jednoho děložního rohu, které se pak spojují do těla dělohy. Děloha je vystlaná bohatě žláznatou sliznicí, děložní stěnu tvoří svalovina. Hlavní funkcí dělohy je vytvoření vhodného prostředí pro vývoj plodu z oplozeného vajíčka. Zde se vyvíjí nový jedinec až do doby porodu. Děloha je zakončena děložním krčkem, který ústí do pochvy. Pochva je uložena v pánvi a spojuje dělohu s vulvou. Společně s vulvou slouží k zavedení penisu psa během kopulace. Pochva je tvořena hladkou svalovinou a uvnitř vystlaná sliznicí. Vzadu přechází v poševní předsíň, která končí poševním vchodem. Močová trubice ústí na rozhraní mezi pochvou a poševní předsíní. Vstup do pohlavní soustavy tvoří vulva, tvořená dvěma stydkými pysky.
MOČOVÁ SOUSTAVA
Močová soustava sdružuje ústrojí, která zajišťují vylučování odpadních látek, vznikajících při látkové výměně. Tato ústrojí převádějí tělu nepotřebné látky, obsažené v krvi, do moče, kde je zahušťují. Močová soustava se skládá ze dvou ledvin a vývodné močových cest.
Ledvina je párový žláznatý orgán fazolovitého tvaru, uložený na stropě břišní dutiny. Každá ledvina je uložena ve vazivovém pouzdru a je tvořena kůrou, dření a ledvinovou pánvičkou, která je začátkem vývodných močových cest. Krev je do ledviny přiváděna ledvinovou tepnou, která odstupuje přímo z břišní aorty a odváděna ledvinovou žilou, která je napojena na zadní dutou žílu.
Vývodné močové cesty začínají ledvinovou pánvičkou, do níž ústí velké množství močových kanálků, kterými přitéká moč. Z ledvinové pánvičky do močového měchýře je moč odváděna močovodem. Močovod je dlouhá, tenká trubice, tvořená hladkou svalovinou a vystlaná sliznicí. Močovody z obou stran k sobě sbíhají a ve vzdálenosti asi 3 cm od sebe šikmo pronikají do močového měchýře. Močový měchýř dutý orgán hruškovitého tvaru, jehož stěny tvoří tři vrstvy hladké svaloviny a je vystlaný sliznicí. Stěna močového měchýře je značně roztažitelná a jeho velikost se mění podle stupně naplnění. Při močení odtéká moč z močového měchýře močovou trubicí, která ústí mimo tělo, u psa je to na penisu, u feny v pochvě.
Ledvina je párový žláznatý orgán fazolovitého tvaru, uložený na stropě břišní dutiny. Každá ledvina je uložena ve vazivovém pouzdru a je tvořena kůrou, dření a ledvinovou pánvičkou, která je začátkem vývodných močových cest. Krev je do ledviny přiváděna ledvinovou tepnou, která odstupuje přímo z břišní aorty a odváděna ledvinovou žilou, která je napojena na zadní dutou žílu.
Vývodné močové cesty začínají ledvinovou pánvičkou, do níž ústí velké množství močových kanálků, kterými přitéká moč. Z ledvinové pánvičky do močového měchýře je moč odváděna močovodem. Močovod je dlouhá, tenká trubice, tvořená hladkou svalovinou a vystlaná sliznicí. Močovody z obou stran k sobě sbíhají a ve vzdálenosti asi 3 cm od sebe šikmo pronikají do močového měchýře. Močový měchýř dutý orgán hruškovitého tvaru, jehož stěny tvoří tři vrstvy hladké svaloviny a je vystlaný sliznicí. Stěna močového měchýře je značně roztažitelná a jeho velikost se mění podle stupně naplnění. Při močení odtéká moč z močového měchýře močovou trubicí, která ústí mimo tělo, u psa je to na penisu, u feny v pochvě.
KOŽNÍ SOUSTAVA
Kožní soustavu tvoří soubor důležitých ústrojí, která oddělují vnitřní organismus od vnějšího prostředí a chrání organismus před vlivy vnějšího prostředí.
Kůže
Kůže psa je tenká a jemná a pokrývá celé jeho tělo. Díky nervovým zakončením poskytuje organismu mnoho informací o vnějším prostředí a chrání jej před ním. Kůže se svými přídatnými orgány, jako jsou chlupy a kožní žlázy, obstarává řadu důležitých funkcí. V kůži se skladuje voda i tuk, tvoří se v ní vitamín D a působí také jako zásobárna vitamínů rozpustných v tucích. Kůže je také důležitým smyslovým ústrojím - jsou v ní nervová zakončení, která přijímají různá podráždění. Kůže se skládá ze tří vrstev - pokožky, škáry a podkoží.Pokožka je na vnější straně kůže, její vrchní vrstva rohovatí a odlučuje se jako jemný kožní prach. Pod pokožkou je škára, která je tvořena svazky kolagenních vláken a cévami. Škára je nejsilnější vrstvou kůže a jsou v ní uloženy chlupové váčky, potní a mazové žlázy, rozvětvený systém cév a nervových zakončení. Podkoží tvoří spodní vrstvu kůže, je tlusté a dovoluje psu pohyb kůže. Jsou zde usazeny zásobní vrstvy tuku s tepelně izolační funkcí. Tukové polštáře se rozprostírají téměř po celém těle.
Srst
Srst je tvořena chlupy o různé délce a tvaru. Srst se značně liší v závislosti na plemenné příslušnosti. Rozdílné je zbarvení, délka, jemnost i postavení chlupů. U hladkosrstých psů vyrůstají chlupy z kůže šikmo, srst je hladká a přilehlá. U hrubosrstých plemen vyrůstají chlupy z kůže strmě, srst odstává a je načechraná.Srst se liší také v závislosti na tělních krajinách, kolem uší je srst jemná, krátká a hustá, na hřbetě je hrubá, hustá a chlupy jsou delší. U hladkosrstých plemen jsou také patrné chlupové víry. Chlup vyrůstá z kořene, který je uložen v chlupovém váčku ve škáře. Podle tvaru a funkce rozlišujeme chlupy krycí, chlupy podsady a chlupy hmatové. Chlupy se shlukují do štětiček vystupujících ze společného ústí chlupových váčků. Štětička je tvořena jedním mohutným krycím chlupem a šesti až osmi tenkými chlupy podsady. Krycí chlup je tlustší, delší a u psa určuje charakter srsti. Jeho kořen zasahuje do podkoží, což umožňuje naježení srsti. Chlupy podsady jsou jemnější, kratší a hustější. Ovlivňují zbarvení srsti a chrání psa proti vnějším teplotám. Hmatové chlupy jsou tlusté a dlouhé, vyrůstají pouze na některých místech, jako na tvářích, horním pysku, horním víčku a pod bradou. Tento typ chlupů doplňuje hmatové orgány v kůži. Společně s nervovými zakončeními v kůži vytvářejí tzv. kožní smysl.
Kůže
Kůže psa je tenká a jemná a pokrývá celé jeho tělo. Díky nervovým zakončením poskytuje organismu mnoho informací o vnějším prostředí a chrání jej před ním. Kůže se svými přídatnými orgány, jako jsou chlupy a kožní žlázy, obstarává řadu důležitých funkcí. V kůži se skladuje voda i tuk, tvoří se v ní vitamín D a působí také jako zásobárna vitamínů rozpustných v tucích. Kůže je také důležitým smyslovým ústrojím - jsou v ní nervová zakončení, která přijímají různá podráždění. Kůže se skládá ze tří vrstev - pokožky, škáry a podkoží.Pokožka je na vnější straně kůže, její vrchní vrstva rohovatí a odlučuje se jako jemný kožní prach. Pod pokožkou je škára, která je tvořena svazky kolagenních vláken a cévami. Škára je nejsilnější vrstvou kůže a jsou v ní uloženy chlupové váčky, potní a mazové žlázy, rozvětvený systém cév a nervových zakončení. Podkoží tvoří spodní vrstvu kůže, je tlusté a dovoluje psu pohyb kůže. Jsou zde usazeny zásobní vrstvy tuku s tepelně izolační funkcí. Tukové polštáře se rozprostírají téměř po celém těle.
Srst
Srst je tvořena chlupy o různé délce a tvaru. Srst se značně liší v závislosti na plemenné příslušnosti. Rozdílné je zbarvení, délka, jemnost i postavení chlupů. U hladkosrstých psů vyrůstají chlupy z kůže šikmo, srst je hladká a přilehlá. U hrubosrstých plemen vyrůstají chlupy z kůže strmě, srst odstává a je načechraná.Srst se liší také v závislosti na tělních krajinách, kolem uší je srst jemná, krátká a hustá, na hřbetě je hrubá, hustá a chlupy jsou delší. U hladkosrstých plemen jsou také patrné chlupové víry. Chlup vyrůstá z kořene, který je uložen v chlupovém váčku ve škáře. Podle tvaru a funkce rozlišujeme chlupy krycí, chlupy podsady a chlupy hmatové. Chlupy se shlukují do štětiček vystupujících ze společného ústí chlupových váčků. Štětička je tvořena jedním mohutným krycím chlupem a šesti až osmi tenkými chlupy podsady. Krycí chlup je tlustší, delší a u psa určuje charakter srsti. Jeho kořen zasahuje do podkoží, což umožňuje naježení srsti. Chlupy podsady jsou jemnější, kratší a hustější. Ovlivňují zbarvení srsti a chrání psa proti vnějším teplotám. Hmatové chlupy jsou tlusté a dlouhé, vyrůstají pouze na některých místech, jako na tvářích, horním pysku, horním víčku a pod bradou. Tento typ chlupů doplňuje hmatové orgány v kůži. Společně s nervovými zakončeními v kůži vytvářejí tzv. kožní smysl.
Chuťové ústrojí
Chuťové ústrojí tvoří chuťové pohárky, uložené ve sliznici jazyka, měkkého patra, v jazykopatrovém oblouku a ve sliznici základny příklopky. U psa je soustředěno především do jazyka. Chuťové pohárky se soustřeďují v několika druzích bradavek a jsou tvořeny vlastními smyslovými chuťovými buňkami a buňkami podpůrnými. Na stěnách smyslových buněk jsou nervová zakončení chuťových nervů.
Čichové ústrojí
Čichové ústrojí sídlí v dutině nosní, v čichové sliznici. Ta je rozložena na povrchu čichové kosti, nosních skořepách, a na části chrupavčité nosní přepážky. Součástí čichového ústrojí je i tzv. větřící ústrojí, , je to chrupavčitá trubička vystlaná speciální čichovou sliznicí a čidly, uložená v přední části dutiny nosní. Větřící ústrojí je využíváno jen v případě, kdy pes intenzivně nasává vzduch k ověření pachu. Rozsah čichové sliznice u psa je mnohem větší než u člověka nebo například u skotu. Čichová sliznice člověka zaujímá plochu asi 5 cm2, u psa je to podle plemenné příslušnosti 60 - 170 cm2, proto pes dokáže mimořádně dobře rozlišovat pachy.
Sluchové ústrojí
Sluchové ústrojí je párový orgán, je sídlem pro psa velmi důležitého smyslu, sluchu. Dělí se na zevní, střední a vnitřní ucho.
Zevní ucho představuje ušní boltec a zevní zvukovod. Ušní boltec mívá podle plemenné příslušnosti různý tvar, velikost a postavení. Je to kožní řasa, kterou zpevňuje shodně svinutá chrupavka ušního boltce. Na vnitřní ploše ušního boltce se vytvářejí podélné a šikmé kožní řasy. Paralelně se zevním okrajem ušního boltce probíhá výraznější kožní řasa, která ohraničuje kožní váček. Zevní zvukovod je trubice, která se skládá částečně z kostěné části a částečně je vyztužena chrupavkami. Uvnitř je zevní zvukovod kryt jemnou kůží s vrstvou podkožního vaziva, v kůži jsou uloženy mazové žlázy, které vyměšují ušní maz. Zevní zvukovod je ukončen bubínkem, který jej odděluje od středního ucha.
Střední ucho tvoří bubínková dutina, ve které jsou uložené sluchové kůstky a jejich svaly, je uložena ve spánkové kosti. Sluchové kůstky jsou zastoupeny kladívkem, kovadlinkou, čočkovitou kůstkou a třmínkem. Řetězec sluchových kůstek přenáší zvukové vlny z bubínku do vnitřního ucha. Navzájem i se svým okolím jsou sluchové kůstky spojeny vazy. Bubínkovou dutinu spojuje s hltanem sluchová trubice, čímž se vyrovnává tlak na bubínek.
Vnitřní ucho vytváří blanité bludiště, uložené ve skalní části spánkové kosti. Má dvě části, z nichž každá má zcela odlišnou funkci - část předsíňovou a část hlemýžďovou. V předsíňovou část tvoří vejčitý a kulovitý váček a tři polokruhovité chodbičky, kde je uloženo ústrojí statické neboli rovnovážné a ústrojí kinetické neboli pohybové. V části hlemýžďové je uloženo ústrojí sluchové.
Zevní ucho představuje ušní boltec a zevní zvukovod. Ušní boltec mívá podle plemenné příslušnosti různý tvar, velikost a postavení. Je to kožní řasa, kterou zpevňuje shodně svinutá chrupavka ušního boltce. Na vnitřní ploše ušního boltce se vytvářejí podélné a šikmé kožní řasy. Paralelně se zevním okrajem ušního boltce probíhá výraznější kožní řasa, která ohraničuje kožní váček. Zevní zvukovod je trubice, která se skládá částečně z kostěné části a částečně je vyztužena chrupavkami. Uvnitř je zevní zvukovod kryt jemnou kůží s vrstvou podkožního vaziva, v kůži jsou uloženy mazové žlázy, které vyměšují ušní maz. Zevní zvukovod je ukončen bubínkem, který jej odděluje od středního ucha.
Střední ucho tvoří bubínková dutina, ve které jsou uložené sluchové kůstky a jejich svaly, je uložena ve spánkové kosti. Sluchové kůstky jsou zastoupeny kladívkem, kovadlinkou, čočkovitou kůstkou a třmínkem. Řetězec sluchových kůstek přenáší zvukové vlny z bubínku do vnitřního ucha. Navzájem i se svým okolím jsou sluchové kůstky spojeny vazy. Bubínkovou dutinu spojuje s hltanem sluchová trubice, čímž se vyrovnává tlak na bubínek.
Vnitřní ucho vytváří blanité bludiště, uložené ve skalní části spánkové kosti. Má dvě části, z nichž každá má zcela odlišnou funkci - část předsíňovou a část hlemýžďovou. V předsíňovou část tvoří vejčitý a kulovitý váček a tři polokruhovité chodbičky, kde je uloženo ústrojí statické neboli rovnovážné a ústrojí kinetické neboli pohybové. V části hlemýžďové je uloženo ústrojí sluchové.
Zrakové ústrojí
Zrakové ústrojí je orgán, který zachycuje světelná podráždění. Tvoří je oko, přídatná zraková ústrojí a oční nerv.
Oko je uloženo nedaleko mozku v očnici - orbitě a s mozkem je spojeno očním nervem. Popisujeme na něm oční kouli a přídatná zraková ústrojí. Stěna oční koule se skládá ze tří vrstev - vazivového obalu, cévního obalu a vnitřního obalu. Vazivový obal je rozdělen na bělimu a rohovku. Bělima je tuhá, neprůhledná blána, bílé až namodralé barvy, která tvoří ochranný obal pro hlubší vrstvy oka a slouží k úponu okohybných svalů. Vpředu přechází v průhlednou, bezbarvou a vyklenutou rohovku. Cévní obal oční koule se dělí na nejrozšířenější část - cévnatku, která přechází v řasnaté těleso a duhovku. Cévnatka je tenká blána, bohatě protkaná spletí krevních kapilár, vystýlající celou zadní polokouli. Řasnaté těleso tvoří přední pokračování cévnatky a je silnější. Z předního okraje řasnatého tělesa vystupuje duhovka, která odděluje přední oční komoru od zadní. Duhovka má ve svém středu otvor - zornici. Vnitřní obal oční koule tvoří sítnice, z níž část neobsahuje zraková čidla a tvoří tedy slepou část sítnice, část se rozkládá v místě, kam mohou dopadat světelné paprsky, jsou zde vyvinuta zraková čidla, a tvoří tedy vidomou část sítnice. V této vidomé části sítnice je spleť nervů a nervových zakončení ve formě čípků a tyčinek, ve kterých začíná nervová zraková dráha. Ze zadní části oční koule vystupuje oční nerv. Obsah oční koule tvoří čočka, sklivec a komorový mok. Čočka je uložena těsně za duhovkou a zornicí, v této poloze ji udržuje závěsný aparát čočky, při jehož napětí se čočka oplošťuje, při uvolnění čočka zvětšuje vypouklost. Změny vypouklosti čočky nazýváme akomodace. Čočka nemá vlastní cévy ani nervy, její význam spočívá v tom, že vrhá na sítnici reálný obrácený obraz pozorovaného předmětu. Celý prostor za čočkou vyplňuje rosolovitá, průhledná hmota - sklivec. Mezi rohovkou a čočkou jsou dutiny, které tvoří přední a zadní oční komoru, ty jsou od sebe částečně oddělené duhovkou. Tyto komory jsou vyplněny komorovým mokem, bezbarvou tekutinou, která je svou skladkou totožná s mozkomíšním mokem.
Přídatná zraková ústrojí zajišťují ochranu oční koule a umožňují jí pohyb. Mezi přídatná ústrojí oka patří očnice, oční svaly a provázky, víčka, spojivky a slzné ústrojí. Očnice - orbita - je hluboká, kostěně ohraničená jáma, ve které je uložena oční koule. Pohyb oční koule umožňují oční svaly, patří k nim i zvedač horního víčka. Mechanickou ochranu oka proti poranění zajišťují oční víčka, opatřená řasami. Na vnitřním okraji oka jsou drobné žlázky, které se také podílejí na vytvoření vhodného prostředí pro funkci oka. Spojivka je sliznice, která kryje přední plochu oční koule a vystýlá i vnitřní plochu víček. Neustálé zavlažování oka, které je nutné k tomu, aby jeho povrch nevysychal, zajišťuje slzné ústrojí. Skládá se ze slzné žlázy a odvodných cest.
Oko je uloženo nedaleko mozku v očnici - orbitě a s mozkem je spojeno očním nervem. Popisujeme na něm oční kouli a přídatná zraková ústrojí. Stěna oční koule se skládá ze tří vrstev - vazivového obalu, cévního obalu a vnitřního obalu. Vazivový obal je rozdělen na bělimu a rohovku. Bělima je tuhá, neprůhledná blána, bílé až namodralé barvy, která tvoří ochranný obal pro hlubší vrstvy oka a slouží k úponu okohybných svalů. Vpředu přechází v průhlednou, bezbarvou a vyklenutou rohovku. Cévní obal oční koule se dělí na nejrozšířenější část - cévnatku, která přechází v řasnaté těleso a duhovku. Cévnatka je tenká blána, bohatě protkaná spletí krevních kapilár, vystýlající celou zadní polokouli. Řasnaté těleso tvoří přední pokračování cévnatky a je silnější. Z předního okraje řasnatého tělesa vystupuje duhovka, která odděluje přední oční komoru od zadní. Duhovka má ve svém středu otvor - zornici. Vnitřní obal oční koule tvoří sítnice, z níž část neobsahuje zraková čidla a tvoří tedy slepou část sítnice, část se rozkládá v místě, kam mohou dopadat světelné paprsky, jsou zde vyvinuta zraková čidla, a tvoří tedy vidomou část sítnice. V této vidomé části sítnice je spleť nervů a nervových zakončení ve formě čípků a tyčinek, ve kterých začíná nervová zraková dráha. Ze zadní části oční koule vystupuje oční nerv. Obsah oční koule tvoří čočka, sklivec a komorový mok. Čočka je uložena těsně za duhovkou a zornicí, v této poloze ji udržuje závěsný aparát čočky, při jehož napětí se čočka oplošťuje, při uvolnění čočka zvětšuje vypouklost. Změny vypouklosti čočky nazýváme akomodace. Čočka nemá vlastní cévy ani nervy, její význam spočívá v tom, že vrhá na sítnici reálný obrácený obraz pozorovaného předmětu. Celý prostor za čočkou vyplňuje rosolovitá, průhledná hmota - sklivec. Mezi rohovkou a čočkou jsou dutiny, které tvoří přední a zadní oční komoru, ty jsou od sebe částečně oddělené duhovkou. Tyto komory jsou vyplněny komorovým mokem, bezbarvou tekutinou, která je svou skladkou totožná s mozkomíšním mokem.
Přídatná zraková ústrojí zajišťují ochranu oční koule a umožňují jí pohyb. Mezi přídatná ústrojí oka patří očnice, oční svaly a provázky, víčka, spojivky a slzné ústrojí. Očnice - orbita - je hluboká, kostěně ohraničená jáma, ve které je uložena oční koule. Pohyb oční koule umožňují oční svaly, patří k nim i zvedač horního víčka. Mechanickou ochranu oka proti poranění zajišťují oční víčka, opatřená řasami. Na vnitřním okraji oka jsou drobné žlázky, které se také podílejí na vytvoření vhodného prostředí pro funkci oka. Spojivka je sliznice, která kryje přední plochu oční koule a vystýlá i vnitřní plochu víček. Neustálé zavlažování oka, které je nutné k tomu, aby jeho povrch nevysychal, zajišťuje slzné ústrojí. Skládá se ze slzné žlázy a odvodných cest.
SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ
Důležitost smyslových ústrojí tkví v komunikaci organismu se zevním prostředím, smyslová ústrojí také analyzují změny uvnitř organismu. Podněty, které přicházejí ze smyslových ústrojí, skládají v mozkové kůře obraz vlastního těla i zevního světa. Smyslová ústrojí jsou vybavena čidly - receptory, které na přiměřený podnět odpovídají svým vzruchem, přinášejí tak mozku životně důležité informace. Receptor je citlivý jen na přesně určený druh podnětů. Mezi smyslová ústrojí patří ústrojí zrakové, sluchové, čichové, chuťové a tzv. kožní smysl, což je speciálně uspořádané smyslové ústrojí, podmiňující vnímání kůží.
