Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kategorie: + Psí zdraví
07.10.2007 10:00 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Jak bezpečně vytoči klíště

Co s přisátým klíštětem?
Nasátá klíšťata se tahají celkem dobře. Vím, že existuje mnoho článků o tom, jak je zbytečné klíšťata vyšroubovávat proti směru hodinových ručiček. Je jasné, že tento postup vychází z našeho vnímání metrického závitu, které klíště nemá. Přesto musím konstatovat, že tento systém prostě funguje. Klíšťat jsem takhle už vytáhl tisíce a tisíce a už se to nehodlám přeučovat. Totéž doporučuji všem, kteří klíšťata tahají bez problému.


Co se týče ústního ústrojí klíšťete, je vybaveno v podstatě samořezným závitem bez zjevného směru zavrtávání. Klíště se u toho totiž neotáčí, ale ústní ústrojí v podstatě vbodává. Takže je vlastně jedno, na kterou stranu ho budeme vytahovat. Ale jak říkám, dělám to léta na stejnou stranu a nehodlám riskovat utržení hlavičky při změně postupu. Viděl jsem sice klíšťata prostě vytrhávat, ale také jsem už odstraňoval stovky utržených hlaviček.
Zvlášť u menších klíšťat s výhodou využívám speciálních kleštiček, kterých existuje několik různých druhů, ale zvykl jsem si na jeden. Kleštičky se dají pořídit už od třiceti korun. S úspěchem se dá použít také versatilka zvaná krajón, systémem uchopit a vytočit. Velmi malá klíšťata se dají také vyviklat. Položíte prst na klíště a buď s ním kroužíte, nebo jen přejíždíte sem a tam.

Klíště před vyšroubováním neduste!

V žádném případě není vhodné klíště předtím než ho budete chtít vyviklat - dusit olejem - klíště pak vyvrhne obsah slinných žláz do rány najednou, takže případná infekce je pak silnější. Vždycky je potřeba místo kousnutí vydezinfikovat a je vhodné si vydezinfikovat i ruce. Nebo rovnou použít gumové rukavice.

Pomůže před klíštětem očkování?

Borrelióza je totiž přenosná i trusem klíštěte, takže se můžete nakazit i pouhým dotykem, když klíště vyndáváte. A navíc - zvířata lze očkovat proti lymské borrelióze, lidi proti klíšťové encefalitidě. Jenže bohužel - pro lidi není vakcína proti borrelióze a pro zvířata není ta proti encefalitidě. Ale pokud mohu doporučit - očkujte, co se dá. Prevence je vždycky levnější než léčba. V případě borreliózy je vakcinace dokonce levnější než laboratorní vyšetření. A pak se teprve začíná léčit, a to pak tisíce jen létají. Nevěřte, že klíště chytnete jen v lese, klíšťata žijí hlavně v trávě - a to i v posekané zahradní trávě. Tak hodně štěstí v klíštěcí loterii!

MVDr. Zdeňek Cvrček

07.10.2007 09:59 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Nádor mléčné žlázy

Nejčastější nádory psů

Podle MVDr. Zdeňka Cvrčka jsou pravděpodobně nejčastější nádory, se kterými se můžeme u psů setkat, nádory mléčné žlázy.

Zhoubný typ nádoru u psů

Zhoubný typ nádoru dokáže již osmý den po svém vzniku vysílat buňky do krve, aby osídlily další orgány. To znamená, že každá bulka musí pryč hned ve chvíli, kdy je objevena.


Psi s novotvary je třeba považovat za urgentní pacienty a řešit co nejdříve. Šance na jejich záchranu je tím vyšší, čím dříve se zahájí léčba.


Možnosti chirurgického řešení nádorů

Při chirurgickém řešení se kromě vlastního nádoru odebírá zhruba 0,5 cm tkáně kolem novotvaru. Pokud se jedná o nádor mléčné žlázy, je několik možností řešení:


  • Odebrat samotný novotvar + 0,5 cm tkáně okolo a příslušnou mízní uzlinu.
  • Odebrat celou mléčnou lištu, což ovšem při oboustranném postižení může znamenat rozsáhlou ránu s horším hojením a vyšším rizikem pooperačních komplikací, ale nižším rizikem recidiv.
  • Řešit situaci hormonálně – v tomto ohledu je však MVDr. Zdeněk Cvrček poněkud skeptický, protože nádorem mléčné žlázy mohou trpět i muži a obecně všichni samci savců.
  • Devitalizovat řídící nádor.

Devitalizace nádoru u psů

Devitalizace se zdá být velmi zajímavou cestou, ale nese několik komplikací. Je nutno posilovat imunitu psa, což stojí více peněz než samotná operace a hlavně klade velké nároky na psychiku majitele operovaného zvířete.


Protože cílem devitalizace je znemožnit přívod živin do nádoru, dochází k rozpoznání nádoru jako cizího tělesa a je odhojován – velmi často odhnisává a tento pohled nebývá příliš pěkný.


Je tedy zapotřebí celou věc důkladně zvážit a projednat možnosti s veterinářem. Výsledky jsou však velice povzbudivé.

Můžou za nádory psů spálené plasty?

Existuje jedna teorie, která dává množství spálených plastů v ovzduší do souvislosti s četností výskytu nádorů v oblasti. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, pravděpodobně by velmi významnou prevencí proti nádorům bylo důsledné třídění recyklovatelných plastů tak, aby neprošly spalovnou.

MVDr. Zdeněk Cvrček dochází k závěru, že recyklovatelný plast tvoří asi polovinu domovního odpadu. Když si tedy dáme tu práci, uděláme něco, jak pro své děti, tak i pro sebe a zvířata.


Autorem článku je:

MVDr. Zdeněk CVRČEK

07.10.2007 09:58 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Pes a kosti ?

Z pohledu veterináře

Může žrát pes kosti?

90% přirozené potravy vlka(přeschudce pse) tvoří myši. Sem tam chytne králíka, zajíce nebo nějakého ptáka, velmi výjimečně a v podstatě jen sezónně uloví skutečně velkou kořist, na které je hodně opravdu masa. Jak to tedy dělá s kostmi malých zvířat, jako jsou myši a králíci? Vždyť malé tvrdé kostičky jsou po rozkousnutí tvrdé a velice ostré.

Pes a trávení kostí malých zvířat

Všichni masožravci se rodí se schopností vypořádat se s ostrým štíhlým předmětem v žaludku a střevu. Říká se tomu JEHLOVÝ REFLEX. Při dotyku ostrého konce střevní stěna uhne, obejme odštěpek kostičky z boku a ten udělá ve střevě v podstatě přemet a otočí se tupým koncem vpřed. Pokud je i tento konec ostrý, následuje další přemet a takhle projde celým trávicím traktem. „Viděl jsem projít třícentimetrovou jehlu i s nití pudlíkem toyem”, říká MVDr. Zdeněk Cvrček. „Jehla se zapíchla až v konečníku, kde byla velmi snadno přístupná”.

Obranný reflex střev psů může vymizet

Příroda ale neživí nic zbytečně a schopnost, která není trénována - zaniká. Takže pokud se pes během dvou let nedostane ke štěpným kostem, tento obranný reflex vymizí a pokud někdy později najde třeba kuřecí kost, je bezprostředně ohrožen na životě. To je důvod, proč se tvrdí, že pes nemůže žrát kosti. Může, pokud se s nimi setkával už před druhým rokem věku. Jenomže nic v přírodě není tak úplně jednoduché. Dáte-li psovi talíř kuřecích kostí a nejlépe k tomu kuřecí nebo krůtí krky, není v potravě dost masa, aby se vytvořila měkká zažitina. Takže se střevo, nejčastěji směrem od konečníku začíná ucpávat. Případná ostrá kost nemá kam uhnout a protrhne střevo.

Když pes žere pouze granule a psí konzervy

Zvlášť nebezpečná je situace u psů, kteří jsou krmeni pouze granulemi a nebo konzervami. Takoví psi totiž nejsou zvyklí žvýkat a potravu hltají. Kost prostě spolknou. A takový shluk krůtích nebo i kuřecích obratlů ve střevě, to se pak dějou věci! Někdy to vyřeší klystýr, někdy operace. Podobná situace u velkých psů po vepřových hodech. Měkké vepřové nožičky a žebra dokonale utěsní rektum a veterinář s gumovou rukavicí a klystýrem je pak nejváženější osobou ve vsi.

Je vhodné dávat psovi kosti?

Takže nedávat kosti? Jenomže on se vždycky najde nějaký hlupák, který dá vašemu psovi talíř kuřecích kostí, sice v dobré víře, ale operaci pak platíte stejně sami. Takže střeva je potřeba trénovat. „Považuji za velmi vhodné dát psovi kus masa a jednu, maximálně dvě kuřecí kosti. Čistě z tréninkových důvodů. Zdůrazňuji: Maso, ne konzervu”. Pes musí žvýkat, nebo shltne i tu kost. „Operoval jsem kdysi dobrmana, který byl krmen výhradně granulemi. Zaběhl se, a někdo mu hodil tři ostravské klobásy. Na těch klobásách nebyla ani stopa po zubech a ostrý konec klobás protrhl netrénovaný žaludek”, říká MVDr. Zdeněk Cvrček.

Kolik kostí může pes sežrat?

Pokud dáváme psovi kosti, měly by být v poměru 1 díl kostí na 3 díly masa. A co se týče drůbežích krků, tak tady je na místě velká opatrnost. Německého ovčáka bych nedával víc než 2 kuřecí nebo půlku krůtího krku. „Pitval jsem na vojně psa, který měl žaludek plný drůbežích obratlů, byly jich asi dvě kila. Žaludek vypadal jako pytlík kuliček a došlo k velmi brutální torzi a okamžitému úhynu“, říká MVDr. Zdeněk Cvrček. Takže pokud chce někdo dát psovi kostičky, ať je nabídne majiteli psa. Ten je dá nebo nedá pejskovi podle vlastního uvážení. Dát psovi kosti bez konzultace s majitelem je hulvátství.

MVDr. Zdeněk Cvrček

07.10.2007 09:57 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

I pejsek jednou zestárne

Značnou roli hraje i příslušnost k plemeni, neboť některá plemena jsou k obtížím s konkrétními tělesnými funkcemi náchylnější.
Příjem potravy může ve vyšším věku komplikovat také opotřebení chrupu a nižší výkonnost zažívacího traktu, která způsobuje pomalejší průchod krmiva následně vede k zácpám. Vyprazdňování je pro psa mnohdy obtížné a bolestivé. V takovém případě obvykle stačí upravit velikost a složení krmné dávky, především vyloučit kosti a větší kousky potravy, které by pes mohl pozřít nerozkousané. To by ostatně mělo být u starého psa samozřejmostí. Vhodné je také opětovné rozdělení krmiva do dvou až tří dávek denně - jako zamlada.Pokud se však ve stolici objeví krev, je to varovný signál a majitel by měl se psem co nejrychleji navštívit veterináře, který určí příčinu. Stárnutí a tím i zhoršování tělesných funkcí se může projevit buď tloustnutím nebo naopak hubnutím psa. Většina psů má sklon spíše k tloustnutí. Právě to však mají do značné míry na svědomí majitelé, kteří psovi tolerují mnohdy nadměrnou chuť k jídlu, především však při krmení nezohledňují klesající fyzickou aktivitu svého psa. U starého psa se totiž prodlužuje doba, kterou tráví spánkem, a vzhledem k věku se také značně snižuje chuť k větší aktivitě. Ne však chuť k přijímání potravy. Nejrozumnějším řešením je přejít na jiný typ krmiva. Hotová krmiva pro starší psy obsahují méně bílkovin (18-22 %), málo tuku (7-9 %), zato více vlákniny (přibližně 5 %), která usnadňuje trávení a podporuje vyprazdňování. Navíc vyvolává pocit nasycenosti, aniž by dodávala nadměrné množství využitelné energie. Speciální krmiva bývají zpravidla označena jako Less active nebo Lite.

Pokud pes onemocní nebo dojde ke zhoršení funkcí některých tělesných orgánů, je jednou z metod léčby také úprava výživy. O ní se však musí poradit majitel s veterinářem, který na základě diagnózy doporučí vhodný stravovací režim. Vhodně zvolená dieta s upraveným poměrem všech složek je prostředkem k předcházení komplikacím a zhoršování stavu.Obézní pes nemusí být vždy jen starci pes. Nejčastěji bývá obezita způsobena nekázní psa a hlavně jeho majitele, který neodolá smutným pohledům, a kromě příliš plné misky psovi dopřeje ještě část vlastního oběda i večeře. Obezita pak bývá příčinou mnoha zdravotních komplikací a onemocnění (např. onemocnění srdce). Jediným, zato však účinným řešením, je zakoupení kvalitního krmiva určeného pro tuto životní fázi a důsledné dodržování doporučeného dávkování.
Obrazek

07.10.2007 09:57 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Budeme mít štěňátka !

VÝŽIVA FEN

V současné době je trh dostatečně zásoben plnohodnotnými granulovanými směsmi, nepřeberným množstvím vitamínových a minerálních doplňků od různých výrobců, a proto se s problémy z nedostatku jakýchkoliv složek potravy setkáváme zřídkakdy. Kvalitní výživou matky dosáhneme dobré životaschopnosti, zdraví a růstu mláďat. Podváha matky zapříčiňuje menší schopnost zabřezávat, nedokonalý vývoj plodů, ztížené porody pro slabé porodní stahy a málo životaschopná štěňata. Opačným příkladem mohou být obézní matky. U těch se setkáváme díky nadměrnému ukládání tuku se sníženou motorikou (nedostatečné stahy) a přerůstáním štěňat. Potřeby březích fen na výživu jsou závislé na plemeni, velikosti, početnosti vrhů a vývojové fázi plodů. Když si vezmeme obrovskou variabilitu mezi plemeny psů, uvědomíme si, že nemají mezi obratlovci obdoby. Jejich váha u dospělého jedince je od 0,5 kg až po 120 kg.
V prvních 5 týdnech se potřeby březích fen příliš neliší od nebřezích fen. Do této doby je celkový růst plodů pozvolný, vyvíjí se především orgánové soustavy. Pokud má fena v tomto období optimální hmotnost, tak krmnou dávku neupravujeme. Dostačující je krmení 1x denně krmivem s obsahem bílkovin 26%. V první polovině březosti by fenka neměla přibírat na hmotnosti.

Druhá polovina březosti. Od 5. týdne začíná intenzivní růst plodů. Pro zajímavost dáme srovnání:
40. den březosti má plod 30% porodní hmotnosti, zatímco 50. den už mají 75% porodní hmotnosti. Proto začátkem 2. poloviny březosti každý týden přidáme desetinu krmiva navíc. Krmení vícekrát denně nebude vůbec na škodu, protože se zmenšuje prostor pro orgány v dutině břišní a vyhneme se přetížení zažívacího aparátu objemem krmiva.
Výživa fen při porodu. Příprava k porodu je často provázena nechutenstvím feny a to 12 až 24 hodin před porodem, zpravidla se chuť k žrádlu vrací do 24 hodin po ukončení porodu. I když feny nejeví zájem o krmivo, musíme jim zabezpečit neomezený přístup k čerstvé vodě. Pro co nejrychlejší návrat chuti k jídlu, jim jídelníček zpestříme o vývar, nebo granule přelijeme teplou vodou. Optimální hmotnost feny v tomto období by měla být vyšší až o 25%.
Výživa kojících fen. Produkce mléka je velmi náročná na potřebu energie a živin. Mateřské mléko by měla štěňata dostávat do 4. týdne stáří. U fen s průměrným počtem mláďat ve vrhu byla stanovena následující kritéria, která by měla zabezpečit optimální průběh kojení:
1. týden po porodu……………..krmit fenu v dávce 1 až 1,5 násobku záchovné dávky nebřezích fen
2. týden…………………………2 násobek
3. až 6. týden……………………2,5 až 3 násobek
4. týden ………………………...přechází štěňata na tuhou stravu

U mnohočetných vrhů nebo u fen se zdravotními problémy přikrmujeme štěňata mléčnými náhražkami a v co nejranější době je převedeme na tuhou stravu.
Výživa fen při odstavu. Odstav řídíme podle kondice matky. Čím lepší kondice, tím pozdější odstav. Kojení regulujeme na 3x denně, ke konci 1x denně. Vracíme se ke krmení směsmi, které mají do 26% bílkovin.
Přeji Vám mnoho chovatelských úspěchů, aby se Vám narodila pěkná a zdravá štěňátka a aby jste měli spokojenou psí maminku.

07.10.2007 09:56 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Past pro psy

Trmácení se v tom největším vedru autobusem, vlakem nebo autem. Pokud s vámi cestuje váš zvířecí člen rodiny, vězte, že ani pro něj ukrutné vedro a neodbytné sluneční paprsky nejsou na cestách zrovna nejmilejší.
Rozhodně na svých cestách zvažte, kam a jak dlouho se budete trmácet. Zda je to pro vašeho kamaráda vhodné místo a jestli nebude muset trávit celý den na slunečním žáru či v rozpáleném autě. Ještě stále, přes veškerou snahu médií a informačních prostředků se

mezi námi najdou nezodpovědní majitelé, kteří nechají zvíře na parkovišti v autě a sami si v klidu nakupují v klimatizovaném hypermarketě. Myslete na to, že i když se vám zdá, že venku není vedro na padnutí, sluneční paprsky, které pronikají do uzavřeného vozu, dokáží kabinu vyhřát během chvilky až na neuvěřitelných 65°C. A pokud žijete v domnění, že necháte pootevřené nějaké to okno, vězte, že ani tento způsob není dostačující.

Podobné situace jsou bohužel v létě ještě stále velmi časté. Lidé se šťastně vystavují slunečním paprskům a když se jim na čele objeví kapka potu, jednoduše si ji otřou. Pocení je účinným mechanismem, díky němuž dochází k ochlazování lidského organismu. Při zvýšení tělesné teploty se miliony potních žláz "probudí" a začnou produkovat pot, který se na povrchu kůže odpaří, a tím dochází k ochlazování těla. Nehledě na to, že "shodíme" nějaký ten svršek oděvu, dopřejeme si sprchu atd.
Organismus psů (i koček) však funguje jinak. Psi (ani kočky) nemají potní žlázy a pot tedy nevylučují. Ochlazují se zrychleným dýcháním s vyplazeným jazykem, přičemž se nadechují nosem a vydechují tlamou, čímž dochází k určitému odpařování a k ochlazení organismu. Tento způsob chlazení však není tak účinný jako pocení člověka. Proto mají zvířata v letních vedrech větší problémy s udržením optimální tělesné teploty. Výsledkem pak je přehřátí organismu, úžeh nebo úpal.
Přehřátí je nejčastější příčinou náhlých úmrtí psů. Zvířata, která nemají možnost schovat se ve stínu a navíc nemají dostatečný přísun tekutin jsou od kruté smrti jen krůček.

Nebezpečí přehřátí hrozí samozřejmě všem zvířatům, ale některá jsou ohrožena přece jen o něco víc:

mladá či stará zvířata

• zvířata s nadváhou

• zvířata se srdečními a respiratorními potížemi

 • brachycefalická plemena jako např.: pekinéz, bostonský teriér, lhasa apso, buldok nebo perské kočky • a zvířata s velmi hustou srstí.


Šplhá-li rtuť teploměru do extrémních výšek dodržujte také určitá pravidla při pobytu na slunci, výcviku, procházkách atd. Výcvik a jiné namáhavé činnosti byste měli stihnout v ranních hodinách nebo v pozdním odpoledni. Při procházkách se také vyhýbejte rozpálenému asfaltu a dlažbě, tlapky vašeho pejska nejsou chráněny a i když se vám to nemusí zdát, může skutečně dojít k popálení citlivých polštářků. V horkých dnech nenechávejte psa (ani kočku) v uzavřeném autě a už vůbec ne bez dozoru. Ať jste na cestách nebo necháváte zvíře samotné doma, jeho miska by měla být stále naplněna čerstvou chladnou vodou.

I přes to, že svému zvířeti věnujete veškerou péči, může se stát, že u něj k přehřátí organismu přece jen dojde. Proto nepodceňujte jeho příznaky – hypertermie je vážný stav, který může rychle skončit smrtí.
Mezi příznaky začínajícího přehřátí patří namáhavé dýchání, suchá a horká kůže, neklid a silné slinění. S tím, jak se potíže prohlubují, získává postižené zvíře skelný pohled a reaguje pomaleji na vnější podněty. Podíváte-li se zvířeti do tlamy, zjistíte, že dásně, jazyk a sliznice jsou jasně červené. K tomu se zvyšuje srdeční rytmus, zvíře slábne a pokud nedojde k rychlému zásahu, může zkolabovat.
Dojde-li k přehřátí zvířete, musíte okamžitě jednat. Začít s léčbou můžete sami, ale navštívit veterináře musíte také.

  • umístěte zvíře do vany se studenou vodou a přidržujte zvířeti hlavu nad hladinou
  • zvíře můžete také postříkat sprchou, hadicí nebo zabalit do namočených hadrů
  • voda by ve všech případech měla být chladná, ale ne ledová!
  • reaguje-li zvíře, nabídněte mu také malé množství vody k pití

Po pěti až deseti minutách by se mělo dýchání zklidnit a zvíře by mělo přijít k sobě. Při ochlazování je třeba dbát, aby teplota neklesla příliš nízko, protože v takovém stavu termoregulace psa nepracuje. Normální teplota psa je kolem 38,5°C.
Ochladíte-li zvíře v domácích podmínkách, dopravte jej co nejrychleji k veterinárnímu lékaři, který zahájí komplexní léčbu.

Nemusí být zrovna parno, ale ať je počasí jakékoliv, nenechávejte psa ani jiné zvíře uzamčené v autě. A je-li to nezbytně nutné, zaparkujte ve stínu, zajistěte mu pitnou vodu a nepodceňujte větrání. Každých deset až patnáct minut kontrolujte jeho zdravotní stav. Jen tak se vyhnete nepříjemným situacím, které byste si mohli dlouho vyčítat :(

07.10.2007 09:55 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Vakcinace

V České republice očkujeme psy nejčastěji proti psince, parvoviróze, infekční laryngotracheytidě, parainfluenze, hepatitidě, leptospiróze a vzteklině. V chovech s opakujícím se průjmovým onemocněním je doporučitelné očkovat i koronavirózu. I štěňata, jako ostatní savci, přijímají pasivně protilátky od své matky. Část jich přestupuje do těla plodu již v době březosti přes placentu, ostatní jsou obsaženy v mateřském mléce a prostupují přes střevní sliznici při sání několik desítek hodin po porodu. Aby se tak stalo, měla by být i fena s dostatečným odstupem před nakrytím očkována, aby její organismus stihl vytvořit dostatek protilátek. Štěně po porodu musí co nejdříve nasát dostatečné množství tzv. kolostra, mateřské mléko bohaté na protilátky, protože s věkem štěněte rychle klesá jejich vstřebatelnost přes střevní sliznici a po 72. hod. po porodu pro ně začíná být zcela neprostupná.
Kolostrální protilátky chrání štěně před vznikem celkové infekce hlavně krátce po porodu. I později obsahuje mateřské mléko ochranné látky, ale ty už zůstávají pouze na sliznici a chrání např. střevo před průjmovým onemocněním, tzn. zajíšťují tzv. slizniční imunitu štěněte. Mláďata, kterým při porodu umře matka a nesají kolostrum a mateřské mléko, jsou chráněna protilátkami přijatými přes placentu max. 4 týdny. To je třeba zohlednit při určování začátku vakcinace. Hladina kolostrálních protilátek pomalu klesá a tím se snižuje i chráněnost štěněte proti infekčním onemocněním. Očkování je třeba zahájit až v době, kdy hladina mateřských protilátek je dostatečně nízká, aby tyto nevyvázaly očkovací látku a tělo štěněte vytvořilo vlastní protilátky. Pokles protilátek, přijatých od matky, je individuální a pro různé choroby odlišný. Je závislý hlavně na imunitě matky, době přijetí kolostra, jeho kvalitě a množství. Při snížení hladiny protilátek ale dochází i ke snížení chráněnosti štěněte proti infekcím a vzniká tzv. imunitní okno.


To je doba, kdy hladina mateřských protilátek klesla natolik, že už organismus nechrání, ale je jich stále dost na to, aby vyvázaly vakcínu. Jedná se zhruba o dva až tři týdny. Očkování bychom měli zahájit ke konci tohoto období. To však nedokážeme u každého štěněte přesně určit, proto je stanoveno tzv. vakcinační schéma, což je vlastně program vakcinace, jejímž cílem je vytvoření vlastních protilátek, tzn. vznik aktivní imunity. Očkovat lze od šestého týdne věku. V této době je už možný vznik vlastních protilátek, ale hladina těch mateřských stále vyvazuje část vakcíny. Při očkování až v osmém týdnu věku má štěně také ještě část pasivní imunity, ale vlastní tvorba protilátek po očkování je skoro třikrát vyšší než v šestém týdnu. Proto je optimální začít očkování u zdravého štěněte až v tuto dobu. Výjimkou jsou chovy, kde není pasivní imunita, nejčastěji pro úhyn matky. Zde můžeme začít očkovat již od šestého týdne věku, protože tato mláďata mají velmi nízkou pasivní imunitu, proto je snaha o brzké vytvoření imunity vlastní. První série očkování se skládá většinou ze tří dávek, jedná se o tzv. primovakcinaci. Štěně je imunní proti očkovaným chorobám až několik dní po podání poslední dávky a ne hned po první injekci. V této době primovakcinace je nejnáchylnější k infekčním onemocněním, nemělo by se proto stýkat se psy, u nichž není znám jejich zdravotní stav a vakcinace.

Po aplikaci vakcíny, většinou podkožně, se v těle štěněte vytvoří bílé krvinky, tzv. paměťové buňky, které si infekci pamatují a jsou schopny zajistit tvorbu protilátek. Protože imunitní systém v osmi týdnech věku není ještě dostatečně výkonný, je třeba v optimálním případě za tři až čtyři týdny vakcinaci zopakovat a tyto buňky pomnožit. Které choroby začínáme očkovat jako první, to závisí na stavu nákazové situace v dané oblasti. První očkovací dávka vždy obsahuje antigeny psinky a parvovirózy. K nim mohou být v různých kombinacích přidané antigeny infekční laryngortacheytidy, parainfluenzy, hepatitidy a koronavirózy. Naopak by něměla obsahovat antigeny leptospirózy, tu očkujeme až od devátého týdne věku štěněte. Tzn. když aplikujeme první dávku v osmi týdnech, přeočkování, tzv. booster, by mělo následovat v době od jedenáctého do dvanáctého týdne věku. Při druhé aplikaci směsi antigenů musíme přeočkovat všechny choroby, které obsahovala první dávka a většinou přidáváme již zmíněnou leptospirózu. Poslední, třetí přeočkování by mělo být opět za tři až čtyři týdny, v každém případě po dosažení věku tří měsíců.

To je doba, kdy je imunitní systém dostatečně zralý na dokončení primovakcinace (série aplikací antigenu, po které považujeme psa za imunního vůči dané nemoci) a také již můžeme naočkovat štěně proti vzteklině. Vakcína proti vzteklině je vyrobena tak, že jako jediná se přeočkovávat nemusí. Po dokončení tohoto základního očkování je možné psa vakcinovat dalšími doplňkovými vakcinami např. proti tetanu nebo bakteriím podílejícím se na komplexu psincového kašle. Vždy platí minimální pauza tří až čtyř týdnů mezi podáváním jednolivých dávek, ať už se jedná o stejnou vakcínu nebo očkovací látku proti další chorobě. V České republice, stejně jako v ostatních zemích EU, je zákonem daná povinnost vakcinovat psa staršího tří měsíců proti vzteklině a jedenkrát ročně ho přeočkovat. Ostatní vakcíny jsou na zvážení majitele. Díky očkování se nám daří potlačovat výskyt očkovaných chorob na našem území, tzn. že psinka nebo parvoviróza jsou spíše ojedinělými záležitostmi lokalizovanými většinou na jeden chov a nešíří se dále v populaci psů. Je však třeba si uvědomit, že každé očkovaní je pro tělo zvířete zátěž a zdaleka neplatí, že čím více toho naočkujeme, tím je pes zdravější. Proto je nutné zvážit další doplňkové vakcinace po primovakcinaci a poradit se se svým veterinárním lékařem, zda pes může přijít s danou chorobou do kontaktu, jak je to onemocnění závažné, možnosti terapie, příp. určit nejvhodnější očkovací látku. Většina chorob očkovaných u psů by měla být jednou ročně přeočkována, aby byla imunita proti těmto chorobám stále aktivní, protože i hladina protilátek po aktivní imunizaci klesá.

07.10.2007 09:54 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Kastrace

Jestliže má fena velkého plemene psa v tomto raném věku rentgenologické příznaky dysplazie kyčelního kloubu, štěňata by mít neměla, protože tato vada je z části dědičná. Březost může zhoršit i dysplazii samotné feny, protože v tomto období se zvýší její hmotnost a tím jsou i více zatěžovány klouby. Psi obojího pohlaví by se měli kastrovat až po dosažení pohlavní a sociální dospělosti. V tomto období už má zvíře vytvořené tělo a výraz svého pohlaví a funkce pohlavních hormonů se omezuje na rozmnožování. Jestliže dojde ke sterilizaci zvířete dříve, může mu zůstat štěněčí výraz, jemná srst, v extrémních případech se objevují disproporce v růstu těla a hlavy. Feny se doporučuje kastrovat po prvním hárání. To přichází většinou ve věku osmi až dvanácti měsíců. Obecně platí, že u menších plemen psů se pohlavní dospělost dostavuje dříve a u větších plemen psů později. Při provedení tohoto chirurgického zákroku po prvním hárání se výrazně snižuje i riziko vzniku nádorů mléčné žlázy. Při operaci až po druhém a dalším hárání není tento efekt už tak výrazný. Při současném odstranění dělohy zároveň zamezíme pozdějšímu vzniku zánětů tohoto orgánu, který může být až život ohrožující, zvláště v případech, kdy je děložní krček uzavřený a hnisavá tekutina se hromadí uvnitř dělohy, čímž se zvyšuje tlak na stěnu dělohy a může dojít až k jejímu prasknutí.
Kastrace feny se v naprosté většině případů v České republice provádí laparotomicky, tzn. otevřením dutiny břišní. Hlavním úkolem operatéra je odstranit oba celé vaječníky, tzn. provést tzv. ovariektomii. Ta je většinou doplněna i o odstranění dělohy, tzn. provedení ovariohysterektomie, z výše uvedených důvodů. Na našem pracovišti upřednostňujeme chirurgický přístup v linea alba, tzn. uprostřed zespodu břicha, který umožňuje dobrou kontrolu orgánů uvnitř. Kastrace fen provádíme v inhalační anestezii. Rána je většinou velikosti třetiny délky celé dutiny břišní. Kožní stehy vyndáváme desátý až dvanáctý den po kastraci. Ke komplikacím dochází velmi zřídka.

Na rozdíl od feny je u psa trochu těžší určit, zda už je pohlavně dospělý. Proto se samci kastrují po dosažení věku jednoho roku. U psa je možno sterilizaci provést dvěma způsoby. V našich podmínkách častější je odstranění obou varlat. Je-li samec kryptorchidní, tzn. že nemá obě varlata sestouplá v šourku, je nutné při kastraci odstranit i varle, které je mimo šourek. Na naší klinice provádíme preskrotální metodu kastrace. Při ní je řez veden vepředu před šourkem a obě varlata jsou vyjmuta přes jednu operační ránu, která je uzavřena dvěma až třemi stehy dle velikosti varlat. U menších psů šourek necháváme, u větších plemen hrozí nadměrná tvorba tekutiny v prázdném šourku, který je potom bolestivý, proto jej většinou odstraníme také. Prázdný šourek se postupem času zmenšuje, až skoro zmizí. Stehy opět vyjímáme desátý až dvanáctý den. Výskyt komplikací je ještě nižší než u fen. Druhou metodou sterilizace je podvázání chámovodů, vývodných cest samčího pohlavního ústrojí. Tento zákrok vyžaduje bilaterální přístup. Varlata zůstávají v šourku a na první pohled není nic patrné. Tato metoda není moc užívaná, protože psi se kastrují nejčastěji ne preventivně, ale kvůli tzv. benigní hyperplazii prostaty, která postihuje samce ve vyšším věku. V tomto případě je nutné odstranit hormonální stimul působící na prostatu, proto se odstraňují varlata.

U koček platí stejná pravidla. Kastrovat můžeme zvíře pohlavně dospělé. U samic po prvním mrouskání, což je většinou okolo sedmého měsíce věku. Kočky, narozené na podzim, mohou ale začít mrouskat už následující jaro, protože je výrazně stimuluje prodlužující se den. Kočky, narozené na jaře, ale nejsou na podzim ještě dostatečně vyspělé, navíc se začíná zkracovat den, což tlumí jejich pohlavní aktivitu, a tyto začnou prvně mrouskat také až další jaro, tedy skoro ve věku jednoho roku. U koček odstraňujeme většinou pouze vaječníky, protože onemocnění dělohy jsou u nich ojedinělá. Průběh operace je stejný jako u feny. Kocouři dosahují pohlavní dospělosti, když začínají značkovat. Tzn. že obcházejí svoje teritorium a značkují si ho výrazně zapáchající močí. U kocourů odstraňujeme varlata řezy vedenými kůží šourku. Tyto dvě rány se většinou nešijí, aby mohl případný sekret, tvořící se po zákroku v šourku, volně odtékat. U kocourů se prázdný šourek také zmenšuje, až zmizí. I kočky snášejí kastraci velmi dobře.Ale zpět k Vašemu dotazu. Jednoznačně bych Vám doporučila nechat vykastrovat fenu. Je to sice spojeno s vyššími finančními náklady než kastrace psa (delší anestezií a větší spotřebou šicího materiálu), ale z hlediska prevence výskytu onemocnění psů ve vyšším věku je kastrace feny výhodnější. Zabráníte tím také nechtěnému nakrytí jiným psem. Svého psa navíc můžete uchovnit a používat ke krytí jiných fen.

07.10.2007 09:54 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Když přijde to nejhorší

Když přijde to nejhorší

· Pes je, podobně jako většina ostatních živých tvorů včetně nás lidí, po dobu mládí a středního věku v kondici a plné síle (samozřejmě, že některým se nemoci nevyhnou, ani když jsou mladí). A když začne stárnout, výrazněji slábnout a onemocní, je vhodné  utratit. A to i tehdy, když na tom ještě není tak úplně nejhůře. Proč?

Pokid pes výrazněji zeslábne, ať již vlivem stáří nebo nemoci, uvědomuje si svůj handicap a prožívá úzkost z toho, že je slabší než ostatní psi, žijící v sousedství, a je si vědom toho, že jim již nemůže plně čelit. A podobně je tomu i s jeho pocity vůči lidem, které nemá rád. Z toho důvodu je ve stresu a znatelně trpí, a to i kdyby ještě neměl žádné výraznější fyzické bolesti. Proto také necháváme psa na živu jen do té doby, dokud je v plné síle. A jakmile výrazněji zeslábne, volíme utracení.


· Jestliže váš pes těžce a nevyléčitelně onemocní, utraťte ho! Nikdy neprodlužujte utrpení nemocného psa tím, že ho necháte žít s nějakou velkou bolestí! Volte milosrdnou smrt!
Když jsme kdysi nechali ochrnutou fenu rottweilera naživu, tak tím, jak stále ležela, ochably její svaly a nakonec zemřela strašlivým způsobem - na přetočení (torzi) žaludku. Kéž bychom jí utratili hned jak ochrnula! Mohli jsme jí ušetřit toho všeho trápení!
A stejně špatně tomu bylo i se psem, umírajícím na rakovinu, u kterého jsme utracení odkládali, až nakonec nemohl ani jíst ani pít, a v podstatě ani pořádně dýchat. Kdybychom ho utratili hned první den zhoršení jeho stavu, tak by nemusel všechno to další zlo zažívat!

· Jestliže psovi zemře jeho jediný pán, kterého nade vše miloval, je také vhodné toho psa nechat utratit. Pro psa je totiž velmi kruté marně čekat na příchod milovaného pána, který se již nikdy nevrátí!
A kromě toho, po smrti svého pána by se pes mohl dostat do špatných rukou a obdržet nového pána, se kterým by se mu mohlo žít hůře, než s pánem předchozím.

Obrazek

07.10.2007 09:50 - + Psí zdraví - trvalý odkaz

Rakovina u psa

Tak jako lidé, tak také psi čím dál častěji onemocní rakovinou. Onemocnění je velmi závažné a léčba velmi náročná. Možností léčby je více a při správném výběru léčby můžeme našemu pejskovi zachránit život.

Veterinární onkolog

Stejně jako u lidí, i pes při onemocnění nádorovitým bujením potřebuje při diagnóze a léčbě pomoc onkologa. Veterinární onkolog určuje nejvhodnější postupy při léčbě a koordinuje léčebné programy pro zvířata postižená rakovinou, často slouží i jako poradce a konzultant pro veterináře v privátních ordinacích. Když vás váš veterinární lékař doporučí s vašim zvířetem k veterinárnímu onkologovi, dělá to proto, aby váš miláček dostal na svoji nemoc tu nejvhodnější a nejlepší péči.

Léčba nádorů

Cílem léčby je zničení abnormálních nádorových buněk a zachování buněk zdravých. Důležitým rozdílem v humánní a zvířecí onkologii je, že cílem u lidí vzhledem k délce našeho života je onemocnění vyléčit. U zvířat cílem je prodloužit život, při zachování jeho kvality.

Rakovina – druhy léčby

  • Léčba chirurgická
  • Léčba radiační (ozáření)
  • Chemoterapie
  • Imunoterapie

Léčba chirurgická

Je-li nádor lokalizován na vhodném místě těla, potom je chirurgie vysoce účinná forma léčby. Úspěch chirurgické léčby závisí na:
  • Nádor je umístěn v místě těla, které je vhodné k operačnímu zákroku.
  • Nádor je dobře diferencovaný a lokalizován na jediném místě bez známek šíření a metastáz.
  • Druh nádoru, který se šíří pomalu do dalších částí organizmu.
  • Zručnost a zkušenost chirurga.

Radiační terapie (ozářením)

O radiační terapii se uvažuje není-li nádor vhodný k chirurgickému odstranění, buď v důsledku jeho lokalizace, velikosti nebo z jiných důvodů. Ozáření se často používá jako následná léčba po chirurgickém odstranění nádoru. Ozařování se provádí pod dohledem veterinárního onkologa. Úspěch léčby ozářením závisí na:
  • Vnímavosti nádorových buněk na radiaci.
  • Je-li nádor lokalizován na jednom místě a nemetastazoval do jiných částí organizmu.
  • Nádor je lokalizován na místě dosažitelný radiací.
  • Radiace se provádí malými opakovanými dávkami v období několika týdnů. Ozáření může poškodit kůži v blízkosti léčeného místa, ale po dokončení terapie tyto problémy odezní. Častým vedlejším účinkem ozáření je trvalé poškození srsti v oblasti léčeného místa.

Chemoterapie

Chemoterapie se používá u pacientů u kterých se nádor rozšířil z jeho původního místa do jiných částí organizmu. Úspěch chemoterapeutické léčby závisí zda:
  • Nádor je vnímavý na chemoterapii.
  • Nádorů není příliš mnoho.
  • Pacient je relativně zdravý a cítí se dobře.
Cílem chemoterapie je aplikovat takovou dávku léku, aby zničila buňky nádorové a omezila poškození buněk zdravých.

Imunoterapie

Imunoterapie je nová léčebná strategie, která stimuluje vlastní imunitní systém, který pomáhá nádorové buňky objevit a bojovat proti nádoru.

Prevence rakoviny u psů

Stejně jako u lidí, tak ani u psů neexistuje cesta a způsob jak se vyhnout a zabránit nádorovému onemocnění, můžete ale snížit riziko. Vyloučit dle možnosti veškeré predispoziční faktory, např. neodmítat kastraci a sterilizaci, nevystavovat zvíře nadměrnému působení slunce apod. Důležité jsou i pravidelné prohlídky u vašeho veterináře a dbát všech jeho pokynů a doporučení i ohledně dalších potřebných kontrolních vyšetření.