Z Otvovické skály

Značnou roli hraje i příslušnost k plemeni, neboť některá plemena jsou k obtížím s konkrétními tělesnými funkcemi náchylnější.
Příjem potravy může ve vyšším věku komplikovat také opotřebení chrupu a nižší výkonnost zažívacího traktu, která způsobuje pomalejší průchod krmiva následně vede k zácpám. Vyprazdňování je pro psa mnohdy obtížné a bolestivé. V takovém případě obvykle stačí upravit velikost a složení krmné dávky, především vyloučit kosti a větší kousky potravy, které by pes mohl pozřít nerozkousané. To by ostatně mělo být u starého psa samozřejmostí. Vhodné je také opětovné rozdělení krmiva do dvou až tří dávek denně - jako zamlada.Pokud se však ve stolici objeví krev, je to varovný signál a majitel by měl se psem co nejrychleji navštívit veterináře, který určí příčinu. Stárnutí a tím i zhoršování tělesných funkcí se může projevit buď tloustnutím nebo naopak hubnutím psa. Většina psů má sklon spíše k tloustnutí. Právě to však mají do značné míry na svědomí majitelé, kteří psovi tolerují mnohdy nadměrnou chuť k jídlu, především však při krmení nezohledňují klesající fyzickou aktivitu svého psa. U starého psa se totiž prodlužuje doba, kterou tráví spánkem, a vzhledem k věku se také značně snižuje chuť k větší aktivitě. Ne však chuť k přijímání potravy. Nejrozumnějším řešením je přejít na jiný typ krmiva. Hotová krmiva pro starší psy obsahují méně bílkovin (18-22 %), málo tuku (7-9 %), zato více vlákniny (přibližně 5 %), která usnadňuje trávení a podporuje vyprazdňování. Navíc vyvolává pocit nasycenosti, aniž by dodávala nadměrné množství využitelné energie. Speciální krmiva bývají zpravidla označena jako Less active nebo Lite.

Pokud pes onemocní nebo dojde ke zhoršení funkcí některých tělesných orgánů, je jednou z metod léčby také úprava výživy. O ní se však musí poradit majitel s veterinářem, který na základě diagnózy doporučí vhodný stravovací režim. Vhodně zvolená dieta s upraveným poměrem všech složek je prostředkem k předcházení komplikacím a zhoršování stavu.Obézní pes nemusí být vždy jen starci pes. Nejčastěji bývá obezita způsobena nekázní psa a hlavně jeho majitele, který neodolá smutným pohledům, a kromě příliš plné misky psovi dopřeje ještě část vlastního oběda i večeře. Obezita pak bývá příčinou mnoha zdravotních komplikací a onemocnění (např. onemocnění srdce). Jediným, zato však účinným řešením, je zakoupení kvalitního krmiva určeného pro tuto životní fázi a důsledné dodržování doporučeného dávkování.

VÝŽIVA FEN

V současné době je trh dostatečně zásoben plnohodnotnými granulovanými směsmi, nepřeberným množstvím vitamínových a minerálních doplňků od různých výrobců, a proto se s problémy z nedostatku jakýchkoliv složek potravy setkáváme zřídkakdy. Kvalitní výživou matky dosáhneme dobré životaschopnosti, zdraví a růstu mláďat. Podváha matky zapříčiňuje menší schopnost zabřezávat, nedokonalý vývoj plodů, ztížené porody pro slabé porodní stahy a málo životaschopná štěňata. Opačným příkladem mohou být obézní matky. U těch se setkáváme díky nadměrnému ukládání tuku se sníženou motorikou (nedostatečné stahy) a přerůstáním štěňat. Potřeby březích fen na výživu jsou závislé na plemeni, velikosti, početnosti vrhů a vývojové fázi plodů. Když si vezmeme obrovskou variabilitu mezi plemeny psů, uvědomíme si, že nemají mezi obratlovci obdoby. Jejich váha u dospělého jedince je od 0,5 kg až po 120 kg.
V prvních 5 týdnech se potřeby březích fen příliš neliší od nebřezích fen. Do této doby je celkový růst plodů pozvolný, vyvíjí se především orgánové soustavy. Pokud má fena v tomto období optimální hmotnost, tak krmnou dávku neupravujeme. Dostačující je krmení 1x denně krmivem s obsahem bílkovin 26%. V první polovině březosti by fenka neměla přibírat na hmotnosti.

Druhá polovina březosti. Od 5. týdne začíná intenzivní růst plodů. Pro zajímavost dáme srovnání:
40. den březosti má plod 30% porodní hmotnosti, zatímco 50. den už mají 75% porodní hmotnosti. Proto začátkem 2. poloviny březosti každý týden přidáme desetinu krmiva navíc. Krmení vícekrát denně nebude vůbec na škodu, protože se zmenšuje prostor pro orgány v dutině břišní a vyhneme se přetížení zažívacího aparátu objemem krmiva.
Výživa fen při porodu. Příprava k porodu je často provázena nechutenstvím feny a to 12 až 24 hodin před porodem, zpravidla se chuť k žrádlu vrací do 24 hodin po ukončení porodu. I když feny nejeví zájem o krmivo, musíme jim zabezpečit neomezený přístup k čerstvé vodě. Pro co nejrychlejší návrat chuti k jídlu, jim jídelníček zpestříme o vývar, nebo granule přelijeme teplou vodou. Optimální hmotnost feny v tomto období by měla být vyšší až o 25%.
Výživa kojících fen. Produkce mléka je velmi náročná na potřebu energie a živin. Mateřské mléko by měla štěňata dostávat do 4. týdne stáří. U fen s průměrným počtem mláďat ve vrhu byla stanovena následující kritéria, která by měla zabezpečit optimální průběh kojení:
1. týden po porodu……………..krmit fenu v dávce 1 až 1,5 násobku záchovné dávky nebřezích fen
2. týden…………………………2 násobek
3. až 6. týden……………………2,5 až 3 násobek
4. týden ………………………...přechází štěňata na tuhou stravu

U mnohočetných vrhů nebo u fen se zdravotními problémy přikrmujeme štěňata mléčnými náhražkami a v co nejranější době je převedeme na tuhou stravu.
Výživa fen při odstavu. Odstav řídíme podle kondice matky. Čím lepší kondice, tím pozdější odstav. Kojení regulujeme na 3x denně, ke konci 1x denně. Vracíme se ke krmení směsmi, které mají do 26% bílkovin.
Přeji Vám mnoho chovatelských úspěchů, aby se Vám narodila pěkná a zdravá štěňátka a aby jste měli spokojenou psí maminku.

Podobné situace jsou bohužel v létě ještě stále velmi časté. Lidé se šťastně vystavují slunečním paprskům a když se jim na čele objeví kapka potu, jednoduše si ji otřou. Pocení je účinným mechanismem, díky němuž dochází k ochlazování lidského organismu. Při zvýšení tělesné teploty se miliony potních žláz "probudí" a začnou produkovat pot, který se na povrchu kůže odpaří, a tím dochází k ochlazování těla. Nehledě na to, že "shodíme" nějaký ten svršek oděvu, dopřejeme si sprchu atd.
Organismus psů (i koček) však funguje jinak. Psi (ani kočky) nemají potní žlázy a pot tedy nevylučují. Ochlazují se zrychleným dýcháním s vyplazeným jazykem, přičemž se nadechují nosem a vydechují tlamou, čímž dochází k určitému odpařování a k ochlazení organismu. Tento způsob chlazení však není tak účinný jako pocení člověka. Proto mají zvířata v letních vedrech větší problémy s udržením optimální tělesné teploty. Výsledkem pak je přehřátí organismu, úžeh nebo úpal.
Přehřátí je nejčastější příčinou náhlých úmrtí psů. Zvířata, která nemají možnost schovat se ve stínu a navíc nemají dostatečný přísun tekutin jsou od kruté smrti jen krůček.

Nebezpečí přehřátí hrozí samozřejmě všem zvířatům, ale některá jsou ohrožena přece jen o něco víc:

mladá či stará zvířata

• zvířata s nadváhou

• zvířata se srdečními a respiratorními potížemi

 • brachycefalická plemena jako např.: pekinéz, bostonský teriér, lhasa apso, buldok nebo perské kočky • a zvířata s velmi hustou srstí.

Šplhá-li rtuť teploměru do extrémních výšek dodržujte také určitá pravidla při pobytu na slunci, výcviku, procházkách atd. Výcvik a jiné namáhavé činnosti byste měli stihnout v ranních hodinách nebo v pozdním odpoledni. Při procházkách se také vyhýbejte rozpálenému asfaltu a dlažbě, tlapky vašeho pejska nejsou chráněny a i když se vám to nemusí zdát, může skutečně dojít k popálení citlivých polštářků. V horkých dnech nenechávejte psa (ani kočku) v uzavřeném autě a už vůbec ne bez dozoru. Ať jste na cestách nebo necháváte zvíře samotné doma, jeho miska by měla být stále naplněna čerstvou chladnou vodou.

I přes to, že svému zvířeti věnujete veškerou péči, může se stát, že u něj k přehřátí organismu přece jen dojde. Proto nepodceňujte jeho příznaky – hypertermie je vážný stav, který může rychle skončit smrtí.
Mezi příznaky začínajícího přehřátí patří namáhavé dýchání, suchá a horká kůže, neklid a silné slinění. S tím, jak se potíže prohlubují, získává postižené zvíře skelný pohled a reaguje pomaleji na vnější podněty. Podíváte-li se zvířeti do tlamy, zjistíte, že dásně, jazyk a sliznice jsou jasně červené. K tomu se zvyšuje srdeční rytmus, zvíře slábne a pokud nedojde k rychlému zásahu, může zkolabovat.
Dojde-li k přehřátí zvířete, musíte okamžitě jednat. Začít s léčbou můžete sami, ale navštívit veterináře musíte také.

• umístěte zvíře do vany se studenou vodou a přidržujte zvířeti hlavu nad hladinou
• zvíře můžete také postříkat sprchou, hadicí nebo zabalit do namočených hadrů
• voda by ve všech případech měla být chladná, ale ne ledová!
• reaguje-li zvíře, nabídněte mu také malé množství vody k pití

Po pěti až deseti minutách by se mělo dýchání zklidnit a zvíře by mělo přijít k sobě. Při ochlazování je třeba dbát, aby teplota neklesla příliš nízko, protože v takovém stavu termoregulace psa nepracuje. Normální teplota psa je kolem 38,5°C.
Ochladíte-li zvíře v domácích podmínkách, dopravte jej co nejrychleji k veterinárnímu lékaři, který zahájí komplexní léčbu.

Nemusí být zrovna parno, ale ať je počasí jakékoliv, nenechávejte psa ani jiné zvíře uzamčené v autě. A je-li to nezbytně nutné, zaparkujte ve stínu, zajistěte mu pitnou vodu a nepodceňujte větrání. Každých deset až patnáct minut kontrolujte jeho zdravotní stav. Jen tak se vyhnete nepříjemným situacím, které byste si mohli dlouho vyčítat :(

Jestliže má fena velkého plemene psa v tomto raném věku rentgenologické příznaky dysplazie kyčelního kloubu, štěňata by mít neměla, protože tato vada je z části dědičná. Březost může zhoršit i dysplazii samotné feny, protože v tomto období se zvýší její hmotnost a tím jsou i více zatěžovány klouby. Psi obojího pohlaví by se měli kastrovat až po dosažení pohlavní a sociální dospělosti. V tomto období už má zvíře vytvořené tělo a výraz svého pohlaví a funkce pohlavních hormonů se omezuje na rozmnožování. Jestliže dojde ke sterilizaci zvířete dříve, může mu zůstat štěněčí výraz, jemná srst, v extrémních případech se objevují disproporce v růstu těla a hlavy. Feny se doporučuje kastrovat po prvním hárání. To přichází většinou ve věku osmi až dvanácti měsíců. Obecně platí, že u menších plemen psů se pohlavní dospělost dostavuje dříve a u větších plemen psů později. Při provedení tohoto chirurgického zákroku po prvním hárání se výrazně snižuje i riziko vzniku nádorů mléčné žlázy. Při operaci až po druhém a dalším hárání není tento efekt už tak výrazný. Při současném odstranění dělohy zároveň zamezíme pozdějšímu vzniku zánětů tohoto orgánu, který může být až život ohrožující, zvláště v případech, kdy je děložní krček uzavřený a hnisavá tekutina se hromadí uvnitř dělohy, čímž se zvyšuje tlak na stěnu dělohy a může dojít až k jejímu prasknutí.
Kastrace feny se v naprosté většině případů v České republice provádí laparotomicky, tzn. otevřením dutiny břišní. Hlavním úkolem operatéra je odstranit oba celé vaječníky, tzn. provést tzv. ovariektomii. Ta je většinou doplněna i o odstranění dělohy, tzn. provedení ovariohysterektomie, z výše uvedených důvodů. Na našem pracovišti upřednostňujeme chirurgický přístup v linea alba, tzn. uprostřed zespodu břicha, který umožňuje dobrou kontrolu orgánů uvnitř. Kastrace fen provádíme v inhalační anestezii. Rána je většinou velikosti třetiny délky celé dutiny břišní. Kožní stehy vyndáváme desátý až dvanáctý den po kastraci. Ke komplikacím dochází velmi zřídka.

Na rozdíl od feny je u psa trochu těžší určit, zda už je pohlavně dospělý. Proto se samci kastrují po dosažení věku jednoho roku. U psa je možno sterilizaci provést dvěma způsoby. V našich podmínkách častější je odstranění obou varlat. Je-li samec kryptorchidní, tzn. že nemá obě varlata sestouplá v šourku, je nutné při kastraci odstranit i varle, které je mimo šourek. Na naší klinice provádíme preskrotální metodu kastrace. Při ní je řez veden vepředu před šourkem a obě varlata jsou vyjmuta přes jednu operační ránu, která je uzavřena dvěma až třemi stehy dle velikosti varlat. U menších psů šourek necháváme, u větších plemen hrozí nadměrná tvorba tekutiny v prázdném šourku, který je potom bolestivý, proto jej většinou odstraníme také. Prázdný šourek se postupem času zmenšuje, až skoro zmizí. Stehy opět vyjímáme desátý až dvanáctý den. Výskyt komplikací je ještě nižší než u fen. Druhou metodou sterilizace je podvázání chámovodů, vývodných cest samčího pohlavního ústrojí. Tento zákrok vyžaduje bilaterální přístup. Varlata zůstávají v šourku a na první pohled není nic patrné. Tato metoda není moc užívaná, protože psi se kastrují nejčastěji ne preventivně, ale kvůli tzv. benigní hyperplazii prostaty, která postihuje samce ve vyšším věku. V tomto případě je nutné odstranit hormonální stimul působící na prostatu, proto se odstraňují varlata.

U koček platí stejná pravidla. Kastrovat můžeme zvíře pohlavně dospělé. U samic po prvním mrouskání, což je většinou okolo sedmého měsíce věku. Kočky, narozené na podzim, mohou ale začít mrouskat už následující jaro, protože je výrazně stimuluje prodlužující se den. Kočky, narozené na jaře, ale nejsou na podzim ještě dostatečně vyspělé, navíc se začíná zkracovat den, což tlumí jejich pohlavní aktivitu, a tyto začnou prvně mrouskat také až další jaro, tedy skoro ve věku jednoho roku. U koček odstraňujeme většinou pouze vaječníky, protože onemocnění dělohy jsou u nich ojedinělá. Průběh operace je stejný jako u feny. Kocouři dosahují pohlavní dospělosti, když začínají značkovat. Tzn. že obcházejí svoje teritorium a značkují si ho výrazně zapáchající močí. U kocourů odstraňujeme varlata řezy vedenými kůží šourku. Tyto dvě rány se většinou nešijí, aby mohl případný sekret, tvořící se po zákroku v šourku, volně odtékat. U kocourů se prázdný šourek také zmenšuje, až zmizí. I kočky snášejí kastraci velmi dobře.Ale zpět k Vašemu dotazu. Jednoznačně bych Vám doporučila nechat vykastrovat fenu. Je to sice spojeno s vyššími finančními náklady než kastrace psa (delší anestezií a větší spotřebou šicího materiálu), ale z hlediska prevence výskytu onemocnění psů ve vyšším věku je kastrace feny výhodnější. Zabráníte tím také nechtěnému nakrytí jiným psem. Svého psa navíc můžete uchovnit a používat ke krytí jiných fen.

Když přijde to nejhorší

· Pes je, podobně jako většina ostatních živých tvorů včetně nás lidí, po dobu mládí a středního věku v kondici a plné síle (samozřejmě, že některým se nemoci nevyhnou, ani když jsou mladí). A když začne stárnout, výrazněji slábnout a onemocní, je vhodné  utratit. A to i tehdy, když na tom ještě není tak úplně nejhůře. Proč?

Pokid pes výrazněji zeslábne, ať již vlivem stáří nebo nemoci, uvědomuje si svůj handicap a prožívá úzkost z toho, že je slabší než ostatní psi, žijící v sousedství, a je si vědom toho, že jim již nemůže plně čelit. A podobně je tomu i s jeho pocity vůči lidem, které nemá rád. Z toho důvodu je ve stresu a znatelně trpí, a to i kdyby ještě neměl žádné výraznější fyzické bolesti. Proto také necháváme psa na živu jen do té doby, dokud je v plné síle. A jakmile výrazněji zeslábne, volíme utracení.

· Jestliže váš pes těžce a nevyléčitelně onemocní, utraťte ho! Nikdy neprodlužujte utrpení nemocného psa tím, že ho necháte žít s nějakou velkou bolestí! Volte milosrdnou smrt!
Když jsme kdysi nechali ochrnutou fenu rottweilera naživu, tak tím, jak stále ležela, ochably její svaly a nakonec zemřela strašlivým způsobem - na přetočení (torzi) žaludku. Kéž bychom jí utratili hned jak ochrnula! Mohli jsme jí ušetřit toho všeho trápení!
A stejně špatně tomu bylo i se psem, umírajícím na rakovinu, u kterého jsme utracení odkládali, až nakonec nemohl ani jíst ani pít, a v podstatě ani pořádně dýchat. Kdybychom ho utratili hned první den zhoršení jeho stavu, tak by nemusel všechno to další zlo zažívat!

· Jestliže psovi zemře jeho jediný pán, kterého nade vše miloval, je také vhodné toho psa nechat utratit. Pro psa je totiž velmi kruté marně čekat na příchod milovaného pána, který se již nikdy nevrátí!
A kromě toho, po smrti svého pána by se pes mohl dostat do špatných rukou a obdržet nového pána, se kterým by se mu mohlo žít hůře, než s pánem předchozím.